Projevy ADHD

Projevy ADHD

Rodiče, se kterými jsme dělali rozhovory, popisovali, jak se u jejich dětí diagnóza ADHD projevovala. Sdělili nám, kterých projevů si všimli jako prvních a kdy začali s diagnózou ADHD pracovat. Mezi nejčastější projevy ADHD patřily projevy hyperaktivity, impulzivity, agresivity, problémy s pozorností a motivací, regulací emocí a také obtíže v sociální oblasti života. Někteří rodiče také hovořili o problémech s motorikou u dětí s ADHD, opožděném a nerovnoměrném vývoji. 

OBSAH STRÁNKY


První příznaky ADHD

Rodiče sdíleli, které projevy spojené s diagnózou ADHD zaznamenali jako první. Nejnápadnější pro ně byla nadměrná živost jejich dětí. Partneři Šárka a Aleš vnímali hyperaktivitu svého dítěte již v průběhu těhotenství. 

Dále rodiče hovořili o nemožnosti děti unavit se a o problémech se spánkem. Někteří jiní hovořili o potížích s udržením pozornosti, které byly spojené s nástupem do školy. Některé rodiče přiměly vyhledat odbornou pomoc záchvaty vzteku a agresivní projevy dětí. Lenka s partnerem u svého dítěte zaregistrovali jako první problémy s imunitou a opožděný vývoj. V době, kdy děti začínají chodit, jejich syn stále nechodil. Když začal později chodit, přestal mluvit. Také sdíleli, že na ně jejich syn nereagoval, když na něj tleskali nebo promlouvali. 

Vyhledání pomoci přicházelo v různé době. Nejčastěji se však rodiče shodovali, že to bylo s nástupem do institucí jako byla školka a škola, kde na děti byly vytvářeny nároky a musely se naučit fungovat s ostatními. V některých případech docházelo mezi dětmi ke konfliktům.   

Ani s nástupem do školy nebyly na dceři Evy možné zpozorovat náznaky projevů ADHD.

Pořadí narozeného dítěte s ADHD

Pro některé rodiče hrálo velkou roli, v jakém pořadí se jim dítě s ADHD narodilo. V případě, že se jednalo o první dítě, neměli rodiče žádné srovnání a trvalo jim delší dobu vyhledat pomoc. Často se jim totiž zdálo, že bylo chování jejich dětí normální. Naopak pokud se dítě narodilo jako další v pořadí, mohli rodiče vyhledat patřičnou pomoc dříve a začít tak diagnózu ADHD řešit.

Přestože si o sobě Hana myslela, že je zkušená matka a už ji nemohlo nic zaskočit, byla pro ni výchova třetího dítěte náročná. 

Hyperaktivita a impulzivita dětí s ADHD

Jedním z nejčastěji zmiňovaných projevů ADHD byla hyperaktivita. Hyperaktivita se projevovala nadměrnou aktivitou a impulzivním jednáním, kvůli kterému děti s ADHD jednaly náhle a bez domýšlení následků. Většina rodičů, se kterými jsme hovořili, vnímala, že jejich děti s ADHD byly živější než ostatní děti. Kvůli hyperaktivním projevům byly děti dle některých rodičů neschopné vydržet v klidu. To se dělo především v situacích, které klidné chování vyžadovaly, např. ve škole. Někteří rodiče sdíleli, že jejich děti s ADHD nebyly schopné se v klidu najíst, nevydržely u jedné činnosti a naráz by nejraději dělaly mnoho aktivit. Podle slov jiných rodičů hyperaktivní projevy velmi úzce souvisely s problémy se spánkem. Alena popisovala, že hyperaktivita velmi narušovala denní režim. V době usínání její syn několikrát vylezl z postele a chodil je navštívit do obývacího pokoje. 

Hanka B. popisovala zmírnění projevů hyperaktivity jejího syna s ADHD.

Někteří rodiče si všimli, že současně s vývojem jejich dětí se hyperaktivita projevovala i v psychických projevech jejich dětí s ADHD. Podle některých rodičů se to u dětí s ADHD mohlo projevit přeskakováním myšlenek, zbrklostí nebo roztěkaností. Markéta vnímala, že její syn chtěl mít vše hned. Františka zase sdílela, že její syn velmi utrácel a hůře mu šlo hospodařit s penězi. Někteří rodiče dále popisovali zkušenosti s neustálým mluvením svých dětí, vykřikováním a častým skákáním do řeči jiným lidem. Karla M. zmiňovala, že si její syn dokázal dlouze povídat i sám pro sebe. 

Někteří rodiče také popisovali, že byly projevy hyperaktivity a impulzivity někdy opravdu nebezpečné, například když se jejich děti s ADHD zbrkle vrhaly na silnici bez rozhlédnutí. Podle některých rodičů byly děti s ADHD velmi netrpělivé a neměly rády čekání. Karla M. s úsměvem hovořila o zkušenosti s celodenním výletem, kdy s manželem vymysleli vyčerpávající program. Domů přijeli s manželem unavení, ale jejich syn s ADHD měl ještě plno sil. 

Někteří rodiče vnímali, že jejich děti s ADHD hyperaktivní projevy neměly. Například Michaela se s podobnými projevy u svého dítěte nesetkala.

Dcera Evy často nad něčím přemýšlela a měla potřebu své myšlenky sdílet.

Důsledky hyperaktivního chování dětí s ADHD

Dalším projevem ADHD byly problémy se soustředěním. Většina rodičů vnímala, že byly jejich děti s ADHD nesoustředěné nebo nevydržely být soustředěné tak dlouho, jako děti bez diagnózy ADHD. Někteří rodiče také zmiňovali průměrnou dobu, kterou se dokázaly jejich děti s ADHD bez rozptýlení soustředit. Nejčastěji se jednalo o 5-10 minut. Někteří rodiče dále hovořili o problémech s pamětí a častém zapomínání. Tyto potíže způsobovaly problémy s domácí přípravou do školy, zapisováním domácích úkolů nebo chystání pomůcek do školy. Řešení úkolů nebo učení trvalo podle slov některých rodičů dětem s ADHD déle než dětem bez ADHD. Melvys k tomu dodávala, že kvůli nepozornosti dělal její syn s ADHD mnoho chyb. Eva a Karla M. se shodovaly, že jejich děti s ADHD snadno něco rozptýlilo. Alena a Michal vnímali, že kvůli nepozornosti měl jejich syn špatné známky. Právě neschopnost se delší dobu soustředit neumožňovala synovi Kláry se zúčastňovat šachových turnajů a propadal se tak ve školním šachovém žebříčku. Dle některých rodičů byly ale děti s ADHD schopny se vydržet soustředit déle, pokud je daná aktivita velmi zajímala. 

Alena s Michalem měli zkušenost s učitelkou, která se bála brát jejich syna kvůli jeho nevyzpytatelnému chování na mimoškolní výlety.

Problémy s pozorností dětí s ADHD

Dalším projevem ADHD byly problémy se soustředěním. Většina rodičů vnímala, že byly jejich děti s ADHD nesoustředěné nebo nevydržely být soustředěné tak dlouho, jako děti bez diagnózy ADHD. Někteří rodiče také zmiňovali průměrnou dobu, kterou se dokázaly jejich děti s ADHD bez rozptýlení soustředit. Nejčastěji se jednalo o 5-10 minut. Někteří rodiče dále hovořili o problémech s pamětí a častém zapomínání. Tyto potíže způsobovaly problémy s domácí přípravou do školy, zapisováním domácích úkolů nebo chystání pomůcek do školy. Řešení úkolů nebo učení trvalo podle slov některých rodičů dětem s ADHD déle než dětem bez ADHD. Melvys k tomu dodávala, že kvůli nepozornosti dělal její syn s ADHD mnoho chyb. Eva a Karla M. se shodovaly, že jejich děti s ADHD snadno něco rozptýlilo. Alena a Michal vnímali, že kvůli nepozornosti měl jejich syn špatné známky. Právě neschopnost se delší dobu soustředit neumožňovala synovi Kláry se zúčastňovat šachových turnajů a propadal se tak ve školním šachovém žebříčku. Dle některých rodičů byly ale děti s ADHD schopny se vydržet soustředit déle, pokud je daná aktivita velmi zajímala. 

Lenka popisovala neschopnost jejího syna s ADHD se dlouhodobě soustředit.
Syn Julie působil, že při vyučování nedával pozor, ale byl vždy v obraze.

Agresivita dětí s ADHD

Většina rodičů také hovořila o agresivních projevech dětí s ADHD. Sdíleli zkušenosti se záchvaty vzteku, nenávistnými výrazy v obličeji, slovním i fyzickým napadáním. Nejčastěji se děti takto chovaly k ostatním dětem a sourozencům, v některých případech k rodičům či jiným autoritám (učitelům, odborníkům). Někteří rodiče vnímali, že jejich děti nebyly agresivní na jiné osoby, ale ničily předměty. Eva a Dáša zmiňovaly, že jejich děti s ADHD později agresi obracely proti sobě.  

Rodiče také hovořili o tom, jestli si jejich děti, které měly agresivní projevy, uvědomovaly, že ostatním ubližovaly. Odpovědi se lišily. Někteří rodiče hovořili o tom, že si to jejich děti neuvědomovaly a nepřišlo jim na takovém chování nic zvláštního. Naopak Markéta vnímala, že jejímu synovi to bylo líto, ale v daný moment to nedokázal potlačit. 

Syn Dáši byl agresivní k Dáše i sestře.

Příčiny agresivních projevů dětí s ADHD

Někteří rodiče zdůrazňovali, že k agresi u jejich dětí nedocházelo bezdůvodně. Většina rodičů popisovala, že nepřiměřené agresivní jednání bylo ve většině případech reakcí na frustraci nebo chování jiných lidí. Frustraci mohl vyvolat například zákaz rodičů nebo dětmi vnímané nepochopení okolím. Jindy to mohlo vyvolat posmívání či napomínání spolužáky. V jiných případech agresi dětí s ADHD vyvolala neschopnost s ostatními komunikovat. Někteří rodiče také doplňovali, že se agresivní chování objevovalo, když děti s ADHD toužily po větší míře rodičovské pozornosti. 

Dále rodiče hovořili o tom, že agresivní jednání nebylo záměrem, ale že děti s ADHD neznaly míru svých projevů. Agresivní chování mohlo být také formou uvolňování tenze a vnitřního neklidu. Julie vnímala, že pokud někdo jejího syna s ADHD do něčeho nutil, jeho tenze se stupňovala a vyvolala agresivní reakci. Rodiče také chápali, že vztek a jeho další projevy jsou součástí ADHD, ale považovali za důležité, aby děti nebyly agresivní k ostatním.

Důvodem k agresivnímu chování mohlo být dle Karly M. nepřijetí ostatními dětmi.
Přestože nebyla Klára ráda za konflikt svého dítěte s jiným chlapcem, pochválila svého syna za to, že nevybil svou zlost na chlapci, ale na věci.

Důsledky agresivních projevů dětí s ADHD

Důsledkem agresivního chování dětí s ADHD byly problémy ve škole. Někteří rodiče museli konflikty ve škole řešit se školou telefonicky nebo chodili na školní schůzky. Julie měla dokonce zkušenost s udělením ředitelské důtky. Někteří žáci s ADHD byli dle zkušeností některých rodičů ze školy vyloučeni a museli nastoupit do jiné. V ojedinělých případech se agresivní chování dětí s ADHD muselo řešit i příjezdem policie či rychlé záchranné služby.

Pro Hanku B. znamenaly agresivní projevy jejího syna občas zašít tričko jeho kamarádovi ze školy.

Motivace dětí s ADHD

Dle některých rodičů bylo náročné děti s ADHD něčím zaujmout. Pokud je daná věc nezajímala a nepřišla jim užitečná či smysluplná, bylo složité je namotivovat. Jiní rodiče vnímali, že děti s ADHD často své zájmy měnily. Julie sdílela, že pokud její syn nechtěl něco dělat, postavil si pomyslnou „zeď“ a nedalo se s ním hnout. Také hovořila o tom, že se jeho motivace vytratila, pokud se dlouho nedařilo to, o co se snažil. 

Naopak, když děti aktivita zaujala, daly se od ní jen těžko odtrhnout.

Ivana vnímala, že pokud jejího syna něco opravdu bavilo, mohl to dělat kdykoliv – v kteroukoliv noční hodinu.

Emoce dětí s ADHD

Někteří rodiče se rozpovídali o emocích jejich dětí s ADHD.  Tito rodiče vnímali, že měly jejich děti s ADHD problém s emoční regulací. Většina rodičů se shodovala, že děti s ADHD zažívaly velké výkyvy nálad. Jiní rodiče zase hovořili o tom, že byly jejich děti velmi vnímavé a citlivé. Markéta dokonce zmiňovala, že jejich dítě bylo velmi přecitlivělé a snadno se rozplakalo.

Dcera Evy se dokázala vcítit do jiných lidí a v této oblasti byla velmi vnímavá.

Sociální život a komunikace dětí s ADHD

Pro děti s ADHD bylo dle některých rodičů těžké navazovat kamarádské vztahy. Velmi s tím souvisel způsob, jakým děti s ADHD komunikovaly. V této oblasti se ale zkušenosti rodičů rozcházely. Někteří rodiče měli zkušenosti s tím, že si jejich děti neuměly říct, neuměly navázat kontakt nebo měly obecně s komunikací problém, a proto pak vznikaly různé problémy. 

Jiní rodiče se naopak podělili o zkušenosti s tím, že jejich děti neměly v komunikaci zábrany a vše si vykomunikovaly. Například všechny cizí lidi pravidelně zdravily. Někteří rodiče však zmiňovali, že jejich otevřenost a jednání bez zábran mohlo přejít až do drzého chování nebo si to okolí mohlo myslet. Často se ale dle některých rodičů děti s ADHD potýkaly s odmítáním a nepochopením. To mohlo pramenit z důvodu sociální nezralosti a neschopnosti se zapojit do kolektivu běžným způsobem.

Syn Michaely neměl s komunikací problém a bez problému se na cokoliv zeptal.
Petra popisovala, že si její syn hrál dříve raději sám. 

Specifické potřeby dětí s ADHD

Někteří rodiče ještě hovořili o různých potřebách svých dětí s ADHD. Nejčastěji byla zmiňovaná zvýšená potřeba pozornosti, kdy se děti snažily získat pozornost rodičů za každou cenu. Někteří jiní rodiče vnímali důležitost potřeb rituálů a jisté organizace či jasných plánů. Julie a Karla M. se shodovaly, že děti s ADHD potřebovaly více jejich asistenci u běžných aktivit. To se shodovalo s názorem některých jiných rodičů, kteří vnímali, že jejich děti s ADHD nevydržely dlouho samy. 

Děti s ADHD dle Radka potřebovaly rychlý výsledek své práce či aktivity, byly méně trpělivé než ostatní děti a neměly rády čekání. Někteří rodiče také sdíleli, že jejich děti s ADHD potřebovaly zažít úspěch, potřebovaly pochvalu a častěji zpětnou vazbu o svém chování či projevech. Zajímavostí bylo, že ačkoliv jsou většinou děti s ADHD hlučné a živé, samy dle Ivany hluk rády neměly.

Pavla vnímala důležitost pravidelných rituálů.
Syn Jany špatně reagoval na změny v domácím prostředí.