ADHD a partnerský život
Hovořili jsme s rodiči z různého prostředí a s různou rodinnou situací. Někteří z nich žili v manželství nebo partnerství s druhým rodičem svého dítěte s ADHD, jiní měli nového partnera nebo po rozchodu pečovali o dítě sami. Dáša byla pěstounka.
Rodiče byli vděční, pokud měli spokojený a fungující vztah. Byli rádi, když se jim s partnerem podařilo být ve výchově jednotní a mít na ni stejný nebo alespoň podobný názor. Od partnera očekávali, aby dítě přijal takové, jaké je, na výchově se aktivně podílel a poskytoval jim emocionální podporu. Podle některých péče o dítě s ADHD jejich vztah nezasáhla. Jiní hovořili o tom, jaký vliv ADHD na vztah mělo. Také uváděli, jakou podporu potřebovali a jak se partnerům podařilo naplnit jejich očekávání.
OBSAH STRÁNKY
Vliv ADHD na partnerský život rodičů
Mnozí rodiče připouštěli, že ADHD jejich dítěte působilo na vztah s manželem nebo partnerem. Atmosféra v rodině a duševní pohoda rodičů souvisela se závažností symptomů ADHD (více viz Projevy ADHD). Práce na vztahu byla ve srovnání s každodenními potížemi pro některé rodiče vedlejší nebo špatně realizovatelná. Rodiče hovořili o neustálém nasazení, nedostatku volného času a vyčerpání. Život s dítětem s ADHD mnohdy negativně zasahoval do vzájemné komunikace s partnerem, vnímali nedostatek příležitostí na klidný rozhovor. Vyšší výchovné nároky znemožňovaly sehnat pro dítě hlídání a získat tak čas na chvíle, kdy by rodiče mohli být spolu sami. Potíže s usínáním dětí zasahovaly do intimního života páru. Pro Františku byla diagnóza synů důvodem, proč se s manželem rozhodli nemít další děti.
Rozchod
Výchova a péče o dítě s ADHD byla často náročná (více v kapitole Rodičovství) a mohlo docházet ke konfliktům a vztahovým krizím. Třecími plochami byl především odlišný výchovný přístup, nesoulad ve vnímání speciálních potřeb dítěte, rozdílný pohled na fyzické tresty, spaní dítěte ve společné posteli s rodičem nebo rozhodnutí ohledně medikace.
Někteří z těch, kteří prožili rozchod s biologickým rodičem dítěte, považovali ADHD za jeden z důvodů rozpadu vztahu. Rozvod byl pro děti často zatěžující a projevy ADHD se v období partnerské krize a po rozvodu zhoršily. Pro dítě bylo také náročné, pokud rodiče měli nadále špatný vztah. Pro mnohé rodiče bylo obtížné akceptovat přístup k výchově bývalého partnera. Někteří po rozchodu další vztah nehledali, pro jiné bylo hledání nového partnera obtížné. Janin syn nového partnera odmítal, navíc se Jana nemohla vztahu věnovat naplno.
Podpora partnera
Podpora manžela nebo partnera byla důležitým faktorem pro zvládání každodenních situací a smíření s diagnózou dítěte (více v tématech Vnímání onemocnění). Ti, kteří partnera neměli nebo necítili jeho podporu, byli méně spokojení a zaznamenali větší stres a pocit osamění. Julie měla velký strach, že by zůstala na děti sama. Některým rodičům stačilo vědomí, že při nich parter stojí. Jiní byli vděční za praktickou pomoc, například doprovod k lékařům, střídání při uspávání dítěte, pomoc při přípravě do školy. Důležitá byla také emocionální podpora, zejména když rodiče sami o sobě pochybovali nebo měli pocit, že situaci nezvládají a jsou u konce psychických sil.
