Názory a reakce okolí na diagnózu ADHD

Rodičů dětí s ADHD jsme se ptali, jaký pohled má podle nich na ADHD společnost a s jakými názory a reakcemi ostatních se setkávali. Rodiče hovořili o tom, jaké panovaly ohledně diagnózy ADHD nejčastější předsudky a jak bylo těžké je ustát. Také sdíleli pozitivní a příjemné reakce jiných lidí.

OBSAH STRÁNKY

Názor společnosti na diagnózu ADHD
Nevědomost a nepochopení diagnózy ADHD
Rozdílné názory na diagnózu ADHD způsobené generací
Reakce cizích lidí na veřejnosti
Reakce rodiny a blízkých
Reakce kamarádů
Reakce pedagogů
Problémy s rodiči ostatních dětí
Výchovné rady
Příjemné reakce okolí

Názor společnosti na diagnózu ADHD

Většina rodičů se shodovala, že nejčastěji o ADHD slýchávali, že tato diagnóza neexistuje. ADHD diagnóza byla jen výmluva či forma, jak získat nějaké výhody. Takový názor bohužel neměla pouze laická veřejnost, která se s ADHD setkávala zřídka, ale i někteří pedagogové, kteří s dětmi s ADHD přicházeli do styku denně. Většina rodičů také zmiňovala, že o dětech s ADHD se často tvrdilo, že to jsou nevychované a rozmazlené děti. Julie byla přesto ráda, že její syn zůstával svůj, ačkoliv to společnost příliš nedovolovala. Někteří rodiče si nepříjemné názory a reakce společnosti vysvětlovali tím, že lidé nejsou zvyklí na jinakost a odklonění od normy.

Lidé, kteří se s ADHD diagnózou nikdy nesetkali, brali dle Kláry děti s ADHD jako nevychované.

**Janu** mrzelo, že naše společnost diagnózu ADHD netolerovala a brala je jako „zvláštní“ děti.

Nevědomost a nepochopení diagnózy ADHD

Většina takových názorů a reakcí ostatních lidí vznikala dle rodičů často kvůli nevědomosti a nepochopení ADHD. Pro lidi, kteří ADHD diagnózu neměli v okolí, to dle Julie byla neuchopitelná problematika. Podle některých jiných rodičů by se měli ostatní lidé o této a jiných diagnózách více vzdělávat, nicméně Pavla chápala, že dokud člověk nemá ADHD v okolí, tuto potřebu necítil. Proto pak bylo pro okolí a společnost těžké chování dítěte s ADHD pochopit a tolerovat. Karla M. však naproti většině jiných rodičů popisovala, že se s nechápavými reakcemi setkávala zřídkakdy. Františka byla ráda, že se už o diagnóze ADHD více mluví a je v širším povědomí současné veřejnosti.

**Eva** vnímala, že společnost hodnotila děti podle toho, jak poslouchaly rodiče, ale zapomněla na faktor ADHD.

Rozdílné názory na diagnózu ADHD způsobené generací

Někteří rodiče také vnímali mírný generační rozdíl v chápání diagnózy ADHD. Pro prarodiče a starší generaci mohla být diagnóza ADHD zavádějící a o to méně uchopitelná, protože se tato porucha dříve nediagnostikovala. Právě tak na prarodiče mohlo obdržení diagnózy působit jako schovávání se za nedůslednou nebo „špatnou“ výchovu. Františka vnímala, že se to postupem času měnilo a mladší rodiče v současnosti měli k ADHD diagnóze mnohem chápavější postoj.

**Hanka** vnímala generační rozdíl v názorech, jak dítě s ADHD vychovávat.

Reakce cizích lidí na veřejnosti

Chování dětí s ADHD bývalo často nečekané a nevyzpytatelné. Na veřejnosti, např. v obchodech nebo dopravních prostředcích, tak docházelo k mnoha reakcím cizích lidí. Někteří rodiče se dokonce setkali s reakcí ostatních, že na ně zavolají sociálku. Většina rodičů, se kterými jsme dělali rozhovory, hovořila o tom, že si všímali divných pohledů ostatních. Někteří rodiče měli pocit, že se na ně jiní lidé koukali skrz prsty. Pro Julii to bylo náročné z důvodu, že jí záleželo na tom, co si o ni její okolí myslelo. Také vnímala, že ADHD projevy mohlo okolí otravovat a unavovat.

**Lence** řekli v holičství po projevech ADHD jejího syna, ať si hledá jiné holičství anebo chodí po zavírací době.

Lidem okolo se zdálo divné, že Pavla hned nereagovala na projevy svého dítěte s ADHD, přestože to měla ozkoušené.

**Diana** měla zkušenost s lidmi, kteří se ji snažili s výchovou pomoci, ale neuvědomovali si, že svým přístupem situaci spíše zhoršovali.

Reakce rodiny a blízkých

Někteří rodiče vnímali, že jejich rodina považovala děti s ADHD za nevychované. Rodičům často radili s výchovou. V některých rodinách diagnózu ADHD bez problému přijali a naučili se s projevy dítěte pracovat. V jiných rodinách diagnóza ADHD mohla znamenat problémy, protože ji rodina nepřijala a s výchovou neměli zájem pomáhat. Veronika sdílela, že diagnózu ADHD nepřijala v jejich rodině tchýně, které vadilo, že se její syn nedokázal zastavit a neustále v jejím bytě „šmejdil“. Dáša popisovala, že měly se sestřenkou pedagožkou na děti s ADHD rozdílný názor, protože děti s ADHD znala její příbuzná jako „ty, co jí rozbourávaly výuku“. Jana cítila, že ji v její rodině za její práci nikdo neocenil a cítila se tak bez ocenění.

**Julie** by potřebovala, aby ji někdo řekl, že ví, že to má těžké.

Reakce kamarádů

Rodiče také popisovali zkušenosti se svými přáteli. Někteří hovořili o tom, že dříve se s přáteli navštěvovali více. S postupně přibývajícími projevy ADHD ale návštěv ubývalo. Důvodem také mohl být nepořádek a hluk, který s ADHD jejich dětí úzce souvisel. Jiní rodiče byli rádi, že se žádná změna potkávání s přáteli neodehrála. Rodiče sdíleli, že jejich dítě s ADHD přátele znali a jeho projevy neřešili. Petra vnímala, že byla možná až moc ochranářská až ji její kamarádka řekla, že je její syn normální, ať své ochranářství nepřehání. To ji pomohlo k lepšímu zvládání a uvědomění, že její syn nebyl nijak „divný“. Michaela mluvila o tom, že ji její přátele obdivovali, za to, čeho byla schopna.

**Ivana** cítila u svých přátel, že si mysleli, že by výchovu dítěte s ADHD zvládali lépe.

**Radkovi** přišly reakce přátel vždy adekvátní a nesetkal se s negativními reakcemi.

Reakce pedagogů

Někteří rodiče popisovali reakce pedagogů, kteří se vzdělávacího procesu dětí s ADHD přímo zúčastňovali nebo s nimi přišli do kontaktu jen náhodně. Julie popisovala situaci, kdy její syn s ADHD vběhl na hřiště a hrál si na dinosaura a honil ostatní děti. Učitelky, které tam v tu chvíli byly s ostatními dětmi začaly na Julii křičet, ať si své nezvladatelné dítě chytí. Ivana popisovala, že znala učitele, kteří si na děti s ADHD často stěžovali. Problémy nastávaly dle některých rodičů i ve chvíli, kdy např. vedoucí kroužku nevěděli, jak s dětmi s ADHD pracovat a poté si rodičům stěžovali, že jim narušovaly program.

**Petře** ve školce učitelky sdělily, že se s tak divokým dítětem ještě nesetkaly a nasměrovaly ji do pedagogicko-psychologické poradny.

Problémy s rodiči ostatních dětí

Problémy mohly nastat i při náhodných setkáních s cizími rodiči. Stávalo se tak na veřejných místech, například dětských hřištích. Často se rodiče setkávali s reakcemi, kdy je cizí rodiče poprosili, aby z hřiště odešli. Většinou to bylo z důvodu nějakého konfliktu mezi dětmi s ADHD a ostatními dětmi. Na Pavlu jedna maminka vystartovala, že její syn ublížil jejímu dítěti.

Výchovné rady

Většina rodičů také hovořili o velkém množství nevyžádaných rad od ostatních lidí. Někteří zmiňovali, že určité narážky poslouchali neustále. Ivana zažívala pocit neustálé kontroly, přestože si uvědomovala, že to tak ve skutečnosti nemuselo být. Většina rodičů od ostatních lidí slýchávala, jak výchovu svých dětí nezvládali, přestože do výchovného procesu lidé z okolí vůbec neviděli. Jana popisovala, že ji ostatní lidé oslovovali, zda vůbec své dítě vychovávala. Takové připomínky rodičům dětí s ADHD nebyly příjemné a nechápali, proč jim to ostatní říkali. Nejčastěji bylo rodičům dětí s ADHD sdělováno, že byli ve své výchově nedůslední a dětem s ADHD by prospělo dostat „nařezáno“. Některým rodičům také vadilo, že jiní lidé náročnou výchovu dětí s ADHD a jejich projevy zlehčovali.

Na reakce a názory, že se dá ADHD vymlátit byl **Petr** už alergický.

**Hance B.** vadilo porovnávání jejího dítěte s ADHD s ostatními dětmi.

Příjemné reakce okolí

Na ADHD diagnózu nereagovalo okolí vždy negativně. Rodiče sdíleli i momenty, kdy se jim dostalo příjemných reakcí. Někteří rodiče sdíleli, že se jim někdy stalo, že kolemjdoucí jejich děti pochválili, například za slušné zdravení. Někteří rodiče také měli příjemné zkušenosti s přístupem pedagogů nebo svých přátel, kdy pro ně projevy ADHD nebyly zatěžující. Jiní rodiče také popisovali, že pro ně bylo velmi příjemné zažít pocit přijetí od ostatních lidí. Rodiče se tak cítili pří spolupráci s odborníky, jiným pocit přijetí dodávali přátelé a rodina.