Janu mrzelo, že naše společnost diagnózu ADHD netolerovala a brala je jako „zvláštní“ děti.
Textová verze
P: Dneska se k tomu přistupuje tak, že vy si zajdete k psychologovi, k psychiatrovi, on vám napíše, máte dítě ADHD a pak jako, že toho jakoby zneužíváte. Ale to tak prostě není. Já si myslím, že každý rodič, který má takovýdle dítě, tak si snaží najít odpovědi na spoustu otázek. Jak s tím dítětem pracovat, jak ho začlenit tady do té naší jakoby společnosti těch ostatních takzvaně normálních, jo. Já sem nad tím i uvažovala tak, že prostě ty děti oni to berou, jakože oni jsou normální a my jsme ňáký zvláštní, jo? Že prostě, proč autisti jsou takový jako, proč je označovat za ňáký divný. Prostě dyť přece oni mají svůj svět a my jim můžeme připadnout jako ty zvláštní, jo. Takže to mě hrozně mrzí, že ta tolerance té společnosti, jak jsou nastaveny ty škatulky a jakmile se do ňáké nezařadíte, tak jste prostě ňák divnej. A ten rodič si sežene papír na to, že má divný dítě jo, a my všichni ostatní se strašně musíme přizpůsobovat, jo. Přitom to tak přece není. To je jenom o tom, aby se naučili s těma dětma ňák pracovat nebo vycházet. Já prostě nechápu, proč třeba ve školách nejsou prostě ty kantoři na to jakoby nachystaní, jo. Když toho je už dneska tolik a je to v podvědomí a není to o tom, že prostě to dítě si sehnalo ňákej papír. Je to o tom, že opravdu tady ňáký problém je a potřebuje hold jinej přístup, jo.
Další zkušenosti:
Lidé, kteří se s ADHD diagnózou nikdy nesetkali, brali dle Kláry děti s ADHD jako nevychované.
Janu mrzelo, že naše společnost diagnózu ADHD netolerovala a brala je jako „zvláštní“ děti.
Eva vnímala, že společnost hodnotila děti podle toho, jak poslouchaly rodiče, ale zapomněla na faktor ADHD.
Hanka vnímala generační rozdíl v názorech, jak dítě s ADHD vychovávat.
Lence řekli v holičství po projevech ADHD jejího syna, ať si hledá jiné holičství anebo chodí po zavírací době.
Lidem okolo se zdálo divné, že
Pavla hned nereagovala na projevy svého dítěte s ADHD, přestože to měla ozkoušené.
Diana měla zkušenost s lidmi, kteří se ji snažili s výchovou pomoci, ale neuvědomovali si, že svým přístupem situaci spíše zhoršovali.
Julie by potřebovala, aby ji někdo řekl, že ví, že to má těžké.
Ivana cítila u svých přátel, že si mysleli, že by výchovu dítěte s ADHD zvládali lépe.
Radkovi přišly reakce přátel vždy adekvátní a nesetkal se s negativními reakcemi.
Petře ve školce učitelky sdělily, že se s tak divokým dítětem ještě nesetkaly a nasměrovaly ji do pedagogicko-psychologické poradny.
Na reakce a názory, že se dá ADHD vymlátit byl Petr už alergický.
strong> Hance B. vadilo porovnávání jejího dítěte s ADHD s ostatními dětmi.
strong> Julie byla ráda za postup policie, která se při incidentu se školou postavila na jejich stranu.
Pavle se paní pošťačka omluvila za to, že nepříjemně reagovala na projevy ADHD jejího syna.
Syna Markéty ve vesnici všichni znali, a proto jeho projevy ADHD tolerovali.
