Lidem okolo se zdálo divné, že Pavla hned nereagovala na projevy svého dítěte s ADHD, přestože to měla ozkoušené.
Textová verze
P: Vždycky když jsme někde byli a měl na starost ho někdo, já nevím třeba v té školce a byla jsem tam i já, ale já jsem byla jenom ten, co jak kdyby byl přísedící, ale v moment měl mít jak kdyby respekt víc z té učitelky. On třeba něco provedl, tak jsem vždycky schválně za ním nešla, že to je teďka od učitelky, jak kdyby to její stanovisko, že by to ona měla rozhodnout, ať jí do toho nezasahuju, že. No, a byli jsme zrovna u toho, že brala tu krev sestřička a oni tam mají totiž laboratoř, takže to nebrala jeho, ale brala to jak kdyby cizí a oni se strašně divili, že já na něho nemluvím nebo tak. Protože já jsem je vždycky nechala je mluvit, že u něho to líp fungovalo, když na něho mluvil ten cizí. No jo, ale oni, oni nejspíš mě brali jako nějakou matku, která prostě neutěšuje svoje dítě ani, že ho nechávám řvát, nemluví na něho. Ale já jsem věděla, že to vždycky tak funguje prostě, že já jsem ta, co musí být v povzdáli, jsem tam s ním, ale v moment, když vy mu něco děláte, tak musí vás vnímat, protože když bude vnímat mě, tak ani nebude to, že. Takže s ním vždycky funguju, že i když jsme třeba na chatě, tak taky, já odejdu a starají se o něho vlastně prarodiče, tak musím uznat, že je poslouchá hodně na slovo.
Další zkušenosti:
Lidé, kteří se s ADHD diagnózou nikdy nesetkali, brali dle Kláry děti s ADHD jako nevychované.
Janu mrzelo, že naše společnost diagnózu ADHD netolerovala a brala je jako „zvláštní“ děti.
Eva vnímala, že společnost hodnotila děti podle toho, jak poslouchaly rodiče, ale zapomněla na faktor ADHD.
Hanka vnímala generační rozdíl v názorech, jak dítě s ADHD vychovávat.
Lence řekli v holičství po projevech ADHD jejího syna, ať si hledá jiné holičství anebo chodí po zavírací době.
Lidem okolo se zdálo divné, že
Pavla hned nereagovala na projevy svého dítěte s ADHD, přestože to měla ozkoušené.
Diana měla zkušenost s lidmi, kteří se ji snažili s výchovou pomoci, ale neuvědomovali si, že svým přístupem situaci spíše zhoršovali.
Julie by potřebovala, aby ji někdo řekl, že ví, že to má těžké.
Ivana cítila u svých přátel, že si mysleli, že by výchovu dítěte s ADHD zvládali lépe.
Radkovi přišly reakce přátel vždy adekvátní a nesetkal se s negativními reakcemi.
Petře ve školce učitelky sdělily, že se s tak divokým dítětem ještě nesetkaly a nasměrovaly ji do pedagogicko-psychologické poradny.
Na reakce a názory, že se dá ADHD vymlátit byl Petr už alergický.
strong> Hance B. vadilo porovnávání jejího dítěte s ADHD s ostatními dětmi.
strong> Julie byla ráda za postup policie, která se při incidentu se školou postavila na jejich stranu.
Pavle se paní pošťačka omluvila za to, že nepříjemně reagovala na projevy ADHD jejího syna.
Syna Markéty ve vesnici všichni znali, a proto jeho projevy ADHD tolerovali.
