Eva vnímala, že společnost hodnotila děti podle toho, jak poslouchaly rodiče, ale zapomněla na faktor ADHD.
Textová verze
P: Myslím si, že dneska pořád ještě na ty ženský jsou obrovský nároky a ony se styděj říct: „Já to dítě nezvládám. Mě neposlouchá.“ Jo? Pořád je tam takový to stigma – má nezvladatelný dítě, jo? Ona mu něco řekne a ono nezareaguje, jo? Pořád ještě dneska mají lidi občas takový tendence soudit to dítě podle toho, jak plní pokyny a jak je poslušný, jo? Ale to ty děti nebudou s tím ADHD poslušný. A to třeba, že jsou nesmírně vnímaví, kreativní, jo? Všechny ty pozitivní stránky, to už ty jiný lidi jakoby neviděj. Oni ho posuzujou čistě podle tý poslušnosti. Maminka řekla jednou, dvakrát, třikrát. Dítě nezareagovalo. Je to spratek, jo? Nebo maminka je neschopná, jo? Takže ty lidi zvenku pořád maj trošku jako sklony soudit buďto nevychovaný dítě nebo neschopná maminka. Ale nějak jako pro ně si představit, že tam vstupuje úplně jinej element, a to je to ADHD. Kdy ta maminka teda ví, že na něj teď zrovna může křičet ještě mnohokrát a ona to neudělá a radši si třeba počká deset minut na vhodnější moment. Pak přijde a řekne mu to jednou a půjdou. Tak to už si myslím, že ty lidi jako takhle nevnímaj. Myslím si, že pořád přestože se o tom hodně mluví, hodně píše, tak myslím si, že v běžným životě se ty lidi setkávaj s obrovským jako neporozuměním, jo?
Další zkušenosti:
Lidé, kteří se s ADHD diagnózou nikdy nesetkali, brali dle Kláry děti s ADHD jako nevychované.
Janu mrzelo, že naše společnost diagnózu ADHD netolerovala a brala je jako „zvláštní“ děti.
Eva vnímala, že společnost hodnotila děti podle toho, jak poslouchaly rodiče, ale zapomněla na faktor ADHD.
Hanka vnímala generační rozdíl v názorech, jak dítě s ADHD vychovávat.
Lence řekli v holičství po projevech ADHD jejího syna, ať si hledá jiné holičství anebo chodí po zavírací době.
Lidem okolo se zdálo divné, že
Pavla hned nereagovala na projevy svého dítěte s ADHD, přestože to měla ozkoušené.
Diana měla zkušenost s lidmi, kteří se ji snažili s výchovou pomoci, ale neuvědomovali si, že svým přístupem situaci spíše zhoršovali.
Julie by potřebovala, aby ji někdo řekl, že ví, že to má těžké.
Ivana cítila u svých přátel, že si mysleli, že by výchovu dítěte s ADHD zvládali lépe.
Radkovi přišly reakce přátel vždy adekvátní a nesetkal se s negativními reakcemi.
Petře ve školce učitelky sdělily, že se s tak divokým dítětem ještě nesetkaly a nasměrovaly ji do pedagogicko-psychologické poradny.
Na reakce a názory, že se dá ADHD vymlátit byl Petr už alergický.
strong> Hance B. vadilo porovnávání jejího dítěte s ADHD s ostatními dětmi.
strong> Julie byla ráda za postup policie, která se při incidentu se školou postavila na jejich stranu.
Pavle se paní pošťačka omluvila za to, že nepříjemně reagovala na projevy ADHD jejího syna.
Syna Markéty ve vesnici všichni znali, a proto jeho projevy ADHD tolerovali.
