Syna Markéty ve vesnici všichni znali, a proto jeho projevy ADHD tolerovali.
Textová verze
P: Občas je to úsměvný. Ono možná pak už nebude úsměvný. On když třeba jezděj popeláři, že jo, tak on to musí, si veme vestičku tu svítivou a jde to tam jako hlídat, protože ta popelnice se musí u nás jako dát takhle na růžek, protože oni tam nezajedou. No a minule stál na tý křižovatce a jel tam 1 chlap, co jako v hospodě točí pivo, že jo, a tak on jel, a tak on ho zastavil, protože teď jedou popeláři, takže on tam stojí, jo. Takže takový vtipný pak jako, že jo, to se dozvíme, když jdeme, já nevím, po tenise na pivo, že jo, tak on mi říkal: „Hele, on mě ten váš kluk zastavoval na křižovatce.“ Říkám: „No, jo, no, když jeli popeláři, to musíš pochopit, tam nemáš co dělat, že jo.“ Takže zatím je to takhle úsměvný, no. Doufám, že to nebude jako dělat, až mu bude jako víc, že jo. Takže ono to je trošku jakoby, je to o těhle lidech, že tak, jak se vždycky naučili ty lidi žít, že měli v tý vesnici nějakýho prostě zvláštního, tak ho respektovali, že jo, nebo respektovali, prostě ho tam nechali žít, tak asi takhle, no. Takže zatím jsme nemuseli nic řešit, třeba to pak přijde jakoby, že něco bude, no. Ale to spíš takový, zatím takový dětský, že jo, on jako má tu infantilnost takovou, že jo, jakoby není klasickej nějakej už 15ti letej, že jo, je to takový dětský, no, ještě.
Další zkušenosti:
Lidé, kteří se s ADHD diagnózou nikdy nesetkali, brali dle Kláry děti s ADHD jako nevychované.
Janu mrzelo, že naše společnost diagnózu ADHD netolerovala a brala je jako „zvláštní“ děti.
Eva vnímala, že společnost hodnotila děti podle toho, jak poslouchaly rodiče, ale zapomněla na faktor ADHD.
Hanka vnímala generační rozdíl v názorech, jak dítě s ADHD vychovávat.
Lence řekli v holičství po projevech ADHD jejího syna, ať si hledá jiné holičství anebo chodí po zavírací době.
Lidem okolo se zdálo divné, že
Pavla hned nereagovala na projevy svého dítěte s ADHD, přestože to měla ozkoušené.
Diana měla zkušenost s lidmi, kteří se ji snažili s výchovou pomoci, ale neuvědomovali si, že svým přístupem situaci spíše zhoršovali.
Julie by potřebovala, aby ji někdo řekl, že ví, že to má těžké.
Ivana cítila u svých přátel, že si mysleli, že by výchovu dítěte s ADHD zvládali lépe.
Radkovi přišly reakce přátel vždy adekvátní a nesetkal se s negativními reakcemi.
Petře ve školce učitelky sdělily, že se s tak divokým dítětem ještě nesetkaly a nasměrovaly ji do pedagogicko-psychologické poradny.
Na reakce a názory, že se dá ADHD vymlátit byl Petr už alergický.
strong> Hance B. vadilo porovnávání jejího dítěte s ADHD s ostatními dětmi.
strong> Julie byla ráda za postup policie, která se při incidentu se školou postavila na jejich stranu.
Pavle se paní pošťačka omluvila za to, že nepříjemně reagovala na projevy ADHD jejího syna.
Syna Markéty ve vesnici všichni znali, a proto jeho projevy ADHD tolerovali.
