Lidé, kteří se s ADHD diagnózou nikdy nesetkali, brali dle Kláry děti s ADHD jako nevychované.
T: Jak se teda podle vás ta česká veřejnost dívá na ADHD, na tu diagnózu?
P: No, myslím si, že ji neberou, pokud nemají nějaký příklad v rodině, nebo v blízkém okolí. Pokud se nepřesvědčí o tom, že ten rodič to opravdu dělá jakoby správně, nebo se snaží, že ho fakt vychovává to dítě, a přesto tam dochází tady k těm excesům a různým atakům a tak. Tak si myslím, že to okolí potom ví, ale myslím si, že to široké okolí, které se nesetkalo s žádným takovým, třeba opravdu diagnostikovaným, medikovaným dítětem, se kterým pracuje odborník a tak. Tak si myslím, že to bere, že to je prostě jenom, nevychovaný spratek, který dostane nálepku, aby se rodiče omluvili.
Eva vnímala, že společnost hodnotila děti podle toho, jak poslouchaly rodiče, ale zapomněla na faktor ADHD.
Lence řekli v holičství po projevech ADHD jejího syna, ať si hledá jiné holičství anebo chodí po zavírací době.
Lidem okolo se zdálo divné, že
Pavla hned nereagovala na projevy svého dítěte s ADHD, přestože to měla ozkoušené.
Diana měla zkušenost s lidmi, kteří se ji snažili s výchovou pomoci, ale neuvědomovali si, že svým přístupem situaci spíše zhoršovali.
Petře ve školce učitelky sdělily, že se s tak divokým dítětem ještě nesetkaly a nasměrovaly ji do pedagogicko-psychologické poradny.