Eva vysvětlovala, že pro dítě je špatné, když se rodiče nedokážou domluvit.
P: Myslím, že pro to dítě, pro každý dítě, ale pro to dítě s ADHD dvojnásob, je špatný, když třeba rodiče jedou každej po jiný koleji. Kdy maminka řekne: „Tak a teď je čas si dělat úkoly.“ A táta řekne: „A tak si ji nech ještě trochu pohrát.“ Jo? Tak to podle mě na to dítě má právě ten vliv, že se naučí využívat každý skulinky tak přirozeně, jako to děti mají. Takže vlastně už mám tu zkušenost, že je dobrý se v nějakých zásadních věcech dohodnout s těma lidma a pokračovat ve shodě. Samozřejmě mě strašně mrzí, že tahle dohoda a ten postup ve shodě zrovna není možný nebo nezvládáme to s dceřiným otcem. To je jako opravdu zásadní a velikej pro ni problém, že tam ona ví, že ta shoda prostě není. A hodně ji to trápí. Nicméně to je v kategorii věcí, s kterýma teď já nejsem schopná nic udělat.