Hana jednou neposedné batole přivázala ke stromu.
Textová verze
T: Mám takovou historku, jak měl 2 roky, byli jsme s kamarádama na takovým stavení někde v Jeseníkách a já jsem strávila celej den tím, že jsem za ním běhala a bránila mu, aby ublížil sobě, nebo ublížil něčemu. A už jsem toho měla dost, a tak jsem ho, jak měl ty šráčky, přivázala jsem ho za ty šráčky k třešni. A moje kamarádka říká: „To není možný, co to děláš?“ A já jsem říkala: „Já už nemůžu. Já už fakt nemůžu. Tobě se to zdá možná…“ Ale fakt někdy ty pocity byly, takový jakože, jako co ještě mám dělat. Co? A zase pak byly ty výčitky, vždyť jsi máma a je to tvoje dítě, tak přece nemůžeš takhle ztrácet nervy, fakt jsi asi jediná, která v téhle chvíli je při něm, protože ti starší sourozenci, když on byl malej, tak byli docela fajn, ale jak začal růst a nepřestával se chovat tady tím způsobem, kterýmu taky nerozuměli, tak měl doma docela nepřátelský území. Takže jsem byla jediná, kdo se ho ne zastával, ale snažil se jim to vysvětlovat, nebo něco. Tak to bylo drsný, no.
Další zkušenosti:
Hana jednou neposedné batole přivázala ke stromu.
Petr se od fyzických trestů snažil upustit.
Na Juliina syna bití neplatilo.
>Fyzické tresty u Janina
Františka vnímala pevné objetí jako násilí.
