Pavlovi byla Crohnova choroba diagnostikována v patnácti letech. V dětství a dospívání užíval řadu léků, držel dietu, a nemoc mu nepůsobila závažnější potíže. Ty se znovu objevily až po nástupu na vysokou školu, kdy byl Pavel L. vystaven většímu tlaku. Nejprve se bolesti pokoušel zvládat sám, nakonec však musel být hospitalizován a podstoupit chirurgický zákrok, při kterém mu byla odstraněna část střeva. Jeho stav se zlepšil, po dvou letech však došlo k relapsu a následovala druhá operace. V době rozhovoru užíval imunosupresiva, vedl běžný život a byl bez zdravotních potíží.
První potíže se u Pavla L. vyskytly, když mu bylo patnáct let, kdy ho začaly trápit teploty a dlouhodobé průjmy, na které běžné léky nezabíraly. Byl hospitalizován na dětské klinice a v celkové anestezii podstoupil gastroskopii a kolonoskopii, dále pak i rentgenové a ultrazvukové vyšetření. Ty potvrdily Crohnovu chorobu. Pavel L. začal užívat léky a držet přísnou dietu. I přesto, že se nemoc čas od času ozvala, netrpěl Pavel L. většími potížemi. Období remise trvalo až do nástupu na vysokou školu.
Období studia vysoké školy popisoval Pavel L. jako stresující. Mimo náročného studia zažíval i vztahové problémy. Málo spal, pociťoval nervozitu, a postupně se začaly objevovat bolesti břicha. V té době však docházel k lékaři, kterému příliš nedůvěřoval, a situaci s ním nechtěl konzultovat. Teprve, když už to nemohl dále vydržet, vyhledal pomoc lékaře a byl okamžitě hospitalizován.
V nemocnici Pavel L. strávil celkem pět týdnů. Po uklidnění projevů podstoupil chirurgický zákrok, při kterém mu byla odstraněna část střeva. Operace se Pavel L. obával, jeho zdravotní stav se po ní však začal velmi rychle zlepšovat. Po propuštění domů se nejprve snažil dohnat ve škole, co zameškal, nakonec však musel studium o rok prodloužit. Dva roky po první operaci začal Pavel L. znovu pociťovat diskomfort, a musel podstoupit druhý chirurgický zákrok. V té době mu hodně pomohla zejména partnerka, která při něm stála a byla mu oporou. Rekonvalescence po druhé operaci byla kratší, než se Pavel L. obával, a jeho stav se pak už jen zlepšoval.
V době rozhovoru Pavel L. užíval imunosupresiva a dle jeho slov si na nemoc vzpomněl pouze tehdy, když léky zapíjel. Zvládat nemoc mu od počátku pomáhala víra a možnost duchovního rozhovoru. Velkou oporu měl také v rodině a partnerce. Přestože musel na toaletu častěji než ostatní, nemoc ho nijak nelimitovala. Jezdil na kole, chodil na hory, praktikoval jógu, v dospívání jezdil na skautské tábory. Nemoc ho přiměla na život pohlédnout z jiného úhlu a některé věci si více uvědomovat.