Alžběta si naštěstí mohla dovolit náklady související se speciální stravou.
Tak ono je to možná částečně i zbytečnej strach, jako třeba bych mohla chodit do fitka každej den a vůbec bych nemusela nic řešit. Ale jak to mám vědět? To je prostě takovej jako všechno pokus a omyl, a ne všechny omyly a pokusy za ty pokusy stojí, že. A teď to úplně není priorita a to, co mi prostě nemoc vzala, tak hold prostě furt je to jenom nemoc, která mě omezuje v nějakém výběru jídla, ale pořád to ještě tady žijem v 21. století, kde si můžu vybrat tisíce jiných věcí. A můžu být ráda, že naštěstí mám dostatečně velkej příjem na to, že si ty kraviny, který všechny potřebuju, můžu všechny zaplatit. Jo, takže. Když zjistím, že prostě hold mi dělá dobře tam rybička za 350 korun, tak se budu živit rybičkou za 350 korun. Jako naštěstí na to mám a můžu si to dovolit a není to pro mě problém. Ale jako neumím si představit, jako že by touhle nemocí onemocněl někdo, kdo má prostě základní vzdělání, neví pomalu, jak se ovládá počítač a měl si hledat nějaké informace sám. Že v tomhle případě by ten problém pro toho člověka byl asi zásadnější než pro mě. Já si s tím poradím. Tak prostě si koupím něco jinýho, v Globusu toho mají dost regálů je tam hromada, jídla taky, takže tam prostě člověk něco jinýho vymyslí. Akorát to prostě dá víc práce, víc času, víc peněz a musíte nad tím víc přemýšlet.