Šárka radila nepropadat zoufalství a přidat se ke komunitě lidí s IBD.

---

Šárka

• Věk v době rozhovoru:  28 let
• Věk v době diagnostikování: 27 let

• Zobrazit celý profil

Textová verze

T: Dobře. (ee) (pauza) Je něco, co Vás napadá, co jsme nezmínily ještě o-o-o Crohnovi, anebo o Vašem životě? Co si myslíte, že je-že je důležité, nějaká důležitá souvislost?

P: Tak (ee) asi to nejdůležitější je tomu prostě nepropadat. Prostě fakt nepropadat, nebrat to všechno tak pesimisticky, jak to ze začátku vypadá. Jako ty začátky jsou strašně těžký. Neznám nikoho, koho by to prostě psychicky ne-nerozpatlalo na kousky prostě. Ale člověk se s tím musí nějak vyrovnat. A když už to nezvládne sám, nebo nemá tu podporu v rodině, tak prostě klidně i toho terapeuta nebo psychologa. Ať prostě na to ty lidi nejsou sami. Protože jako je to těžký, se s tím srovnat. Ale prostě nepropadat tomu.

T: Takže to je v podstatě i taková Vaše rada lidem, kteří třeba se právě dozvěděli, že IBD mají.

P: Určitě.

T: Jo. Napadá Vás ještě něco, co byste vzkázala třeba když se bude na naše stránky dívat někdo, kdo právě (ee) zjistil, že má tu diagnózu? Že co-že co-co je důležité, nebo.

P: Co jako já osobně bych doporučila (ee) vopravdu se přidat do tý fejsbukový skupiny. Poznat nějaký lidi, který maj ten stejný problém, aby prostě ten člověk věděl, že v tom není sám, a měl si s tím-měl si o tom s kým popovídat. A i to jakoby je hrozně důležitý, a prostě tomu nepropadat psychicky. Prostě nevzdávat se. (ee) Vím, že jako povahy lidí jsou různý. Někdo ne-není v podstatě jakoby tak (ee) silná osobnost, aby se s tím dokázal srovnat třeba. Ale myslím si, že jako dá se-dá se s tím žít, dá. Ale lidi musí chtít. Je to jenom o přístupu těch lidí, no.