A. se držela rady žít tak, jako by každý její den byl poslední.

---

A.

• Věk v době rozhovoru:  55 let
• Věk v době diagnostikování: 41 let

• Zobrazit celý profil

Textová verze

T: Jo, posloucháte paní doktorku a navíc, když ste se tak krásně našli (smích), na té konferenci.

P: Nó, to jo, to se mi líbilo, ale já toho Crohna prostě neberu jako nutný zlo. Víte, já bych řekla, že ta nemoc (mm) vona v zásadě není tak špatná. Vona vás naučí dobře žít. Naučí vás si vážit prostě života a prostě (mm) já vím, co mi řekli v Budějovicích, já vím, že můj život může kdykoliv skončit, protože mi to i tak pan primář řek a řek mi: ,,Žijte.“ A i v lázních mi to řek jeden pan doktor (nádech), to sem tenkrát byla na Kriváni, on dřív dělal v Jeséniu a říká mi: ,,Víte, žijte tak jako prostě, každej den berte jako by byl váš poslední, protože dybyste z tohodle světa jednou musela odejít, tak ať vodejdete smířená.“ A já se vo to hrozně snažím u svýho manžela. Ale prostě von ve svej ješitnosti a možná i neznalosti, nechci ho ňák urazit, prostě má úplně jiný přemýšlení a prostě jako (pauza) je to prostě smutný pro mě. A já říkám, že ten Crohn n- prostě není tak špatnej. Je to takový jako jako vaše dvojče ta nemoc, prostě musíte se, musíte, vlastně si ho nosíte pořád s sebou to dvojče. A když prostě mu ublížíte, tak von vám zatraceně ukáže