Více o panu Josefovi

Díky tomu, že pan Josef pracoval v kolektivu mladších lidí, neměl pocit, že by byl starý. V jeho životě jsou nyní ale situace, kdy si stárnutí uvědomuje, především když pozoruje zhoršení fyzického stavu. Lituje trochu, že kvůli tomu, že už není mladý, nemůže využívat možností dnešní doby, na druhou stranu vidí ve stáří jistotu sociálního zázemí, kterou mladí lidé mnohdy nemají. Na tomto období si cení toho, že nemusí vstávat nebo chodit do práce a nikdo ho nediriguje. Je sám svým pánem. Vnímá, že ve stáří je člověk klidnější než dřív, zjistil, že rozčilovat se kvůli maličkosti není řešení. Má nyní více prostoru pro přemýšlení a vzhledem k situacím, ve kterých se ocitl v posledních letech, je také lítostivější.

Během života aktivně hrával fotbal a hokej, to se projevilo v problémech s koleny a kyčlí. V šedesáti letech navíc podstoupil operaci srdce kvůli vrozené vadě a nyní má plechové srdíčko. I když má zdravotní problémy, moc ho to neomezuje v běžných aktivitách, říká, že když se tomu přizpůsobí, není problém podniknout cokoli. Mrzí ho ale, že jsou jeho zdravotní problémy  lékaři automaticky připisovány stáří. Myslí si, že kdyby tomu tak nebylo, mohly by se efektivněji léčit. Ve zdravotnictví by se podle něj mělo také změnit zařazování pacientů podle regionů, pokud pacient potřebuje určitou péči, měla by mu být poskytnuta tam, kde se nachází, a ne jen v oblasti trvalého bydliště.

Radost mu dělá, když si může zajít do hospice, kde se starali o jeho ženu, a popovídat si se sestřičkami, nebo když se potká s přáteli. Udržuje kontakt s rodinou, i když ho mrzí, že bydlí daleko, a tak se nemohou stýkat častěji. Má radost, když ho navštíví vnoučata nebo bratři. V poslední době ho potěšilo, když viděl svého vnuka v tanečních. Pro pana Josefa je důležité mít někoho, kdo by byl vedle něj, se svou ženou byl skoro 50 let a partnerka mu chybí. Během života ztratil i další blízké. Těžko se na to zvyká, ale jsou momenty, kdy si to ani nepřipouští, hodně záleží na tom, v jaké je náladě.

Po odchodu do důchodu se občas nudil a nevěděl, co dělat. Začal trávit čas na zahradě a s manželkou častěji jezdili na výlety. Nyní chodí rád do lesa na procházku nebo na houby. Snaží se chodit na návštěvy nebo do města, aby nebyl jen sám doma. Rád by se věnoval i dalším aktivitám a pohybu, ale jeho zdravotní stav už ho omezuje. Jeho další činností je úloha zástupce předsedy v SVJ. Aktivita podle něj člověku přináší do života radost a jakýkoli úspěch v jejím rámci potom uspokojení – když jde třeba na houby a nějakou najde, má radost.

Vnímá, že je ve stáří omezený svou finanční situací. Když byli s manželkou dva, situaci zvládali lépe, mohli cestovat a občas si něco dopřát. Z jednoho důchodu je však náročnější vyjít. Od financí se také odvíjí přestavba domu po rodičích a prarodičích, která je jeho snem. Částečně se mu daří tento plán plnit. Raději tráví svůj čas prací na domku se zahradou než v panelákovém bytě, kde bydlí a kde není tolik co dělat.

Pan Josef neplánuje moc dopředu, v tomto věku nemůže vědět, co se kdy stane. Podle pana Josefa jsou staří lidé ve společnosti diskriminováni nebo odsouváni do pozadí. Myslí si, že by měla společnost projevovat ke starým lidem toleranci, ohleduplnost a uznání.