Více o panu Jánovi

Pan Ján poprvé stáří pocítil v souvislosti s bolestí kostí  a nohou. Cítí se osláblý a ,,rozbitý“. Jeho žena je sama nemocná, a tak je pro ně tato životní etapa velmi náročná.Potřebovali by někoho, kdo by se o ně staral. I když přemýšleli nad ošetřovatelskou službou, je to pro ně nad hranicí finančních možností. Finance jsou pro něj nyní důležitým tématem. Má malý důchod a někdy mu nezbývá na živobytí. Má pocit, že lidé, kteří peníze potřebují, jich mají málo, a vadí mu nerovnost ve společnosti. Na stáří se se ženou rozhodli přestěhovat do nového bytu, kvůli rekonstrukci se však zadlužili, a tak je pro ně ekonomická situace o to náročnější. Jeho děti je finančně podporují, aby si mohli dovolit léky.

Pan Ján má i další zdravotní problémy. Kvůli špatnému zdravotnímu stavu ztrácí chuť do života. Poslední dobou se panu Jánovi v noci špatně spí, někdy si kvůli tomu musí vzít léky na spaní. Před usnutím se mu hlavou honí myšlenky o konci života a různých problémech. Někdy si před spaním představuje, že vyhraje v loterii a kromě své rodiny pomůže lidem, kteří to potřebují. Špatně slyší, bere léky na vysoký tlak, má cukrovku a nemocné plíce. Nemůže se moc hýbat. K lékařům musí chodit na pravidelné kontroly. Velmi si váží své praktické lékařky, která mu rozumí a pomáhá. Měl však horší zážitky z hospitalizace, kde se setkal se špatnou komunikací zdravotníků. Občas také  nereagovali v péči tak rychle, jak by bylo třeba. V nemocnici by ocenil slušnější chování ke starým lidem.

Svoje děti má pan Ján moc rád. Mrzí ho ale, že se jedna z dcer odstěhovala do zahraničí. Pořád doufá, že se se ještě vrátí domů a shledá se s ní. Je mu líto, že ostatní děti nebydlí blíž a nemá je tolik na očích. Aby neměl strach, kdo se o něj postará v případě nouze, koupily mu telefon. Díky tomu by si mohl případně zavolat záchranku. Je pyšný, že jeho vnučka půjde na konzervatoř a vnuk je vrcholovým sportovcem, vnoučata mu dělají radost. Se svou ženou se někdy hádají. To, že jsou oba dva nemocní, je pro ně náročné.

Když byl mladý, užíval si s přáteli, trávil s nimi hodně času a veselil se. To mu chybí, teď oproti tomu kráčí se skloněnou hlavou. Několik přátel už mu zemřelo. Na pohřeb jim nešel, bylo mu vždy hrozně a přemýšlí o nich, jako kdyby byli živí.

Nyní tráví většinu času doma, sleduje televizi, pomalu poklízí byt. Potřebuje klid na přemýšlení, hodně také vzpomíná na minulost. Občas se jde projít, cestou musí odpočívat na lavičkách. V minulosti hrál na harmoniku a rád se bavil. Mezi lidmi se nyní nepohybuje tak rád jako dřív, prožívá pocity studu kvůli tomu, že ztrácí vlasy a není v takové formě jako dříve.

Aktivity si pan Ján už neplánuje, čeká, co mu přinese den. Každé ráno je šťastný, že se zase probudil. Jednou by chtěl zemřít v nemocnici, aby ho nenašly děti doma. Když přemýšlí nad smrtí, bývá mu smutno. Nemá přesnou představu, co bude po ní, neví, jestli existuje Bůh. Je to podle něj tak 50 na 50.

Mladým lidem by pan Ján vzkázal, aby se chovali slušně, nekradli a nesmáli se starým lidem, je samotné stáří jednou také čeká. Těší ho, že se najdou lidé, kteří starým pomáhají a vycházejí jim vstříc. Doufá, že se ve společnosti zlepší postoje k Romům, lidé by na sebe měli být hodní bez ohledu na etnickou příslušnost.