Paní Marie se za starou považuje, v nedávné době totiž onemocněla a zhoršila se jí také pohyblivost. Bylo ji zjištěno nádorové onemocnění, hospitalizace pro ni nebyla moc příjemná, preferovala by samostatný pokoj a lepší přístup lékařů a zdravotních sester. Vnímala, že toho mají hodně, ale uvítala by citlivější přístup. Na základě onemocnění začala přemýšlet o konci svého života. Neumí si představit, že by zemřela dříve než manžel. Obává se, že kdyby byla nemocná, nemohla by se o sebe postarat. Upřednostňovala by zůstat doma, než jít do domova pro seniory. V případě potřeby by v budoucnu raději využila služeb ošetřovatelky.

Před onemocněním byla velmi aktivní, hrála volejbal, bruslila a lyžovala. V současné době cvičí každé ráno se svým manželem. Pohyb vnímá jako důležitou součást každodenního života.

V tomto životním období je pro ni důležité, že jsou s manželem spolu a mohou si být navzájem oporou. Největší radost jí dělá rodina, se kterou se pravidelně vídá. Ve volném čase ráda plete, rodině napletla ponožky, ráda pro ně také připravuje něco dobrého k snědku. Mimo rodinu se vídá s jednou známou, společně chodí do kostela dávat květiny a uklízet, někdy se zastaví u přátel, kteří bydlí poblíž.

S finanční situací je paní Marie spokojená. Dokud jsou s manželem dva, tak to jde. Na důchod se také snažili našetřit a během života moc neutráceli. Oproti pracovnímu životu je v důchodu paní Marie svobodnější, může si dělat, co chce. Do práce musela dojíždět, plnit termíny a rodina ustupovala do pozadí.

Na prvním  místě je pro paní Marii v životě rodina. Velmi důležité místo v jejím životě ale zastává také víra. Ta jí pomohla i v těžkých životních chvílích, jakými byla ztráta syna nebo matky. Pokud existuje nebe, tak má někoho, kdo na ni tam nahoře myslí nebo se za ni přimlouvá a nepůjde jednou úplně do cizího.

Mladí lidé by měli přemýšlet nad tím, že také budou jednou staří, a měli by si budovat nějaké zázemí. Lidem ve svém věku by vzkázala, že by měli být veselí a neměli by se zbytečně trápit.