Pan Pavel ve svém životě pracoval jako starosta. Nyní je předsedou Klubu rodáků. Je vdovcem, se svou manželkou měl dvě děti. Říká, že člověk ve stáří je už méně pružný a ubývá mu sil, ale že se stále dá sportovat.
V životě si pan Pavel prošel vojnou a také dobou komunismu, kdy neměl možnost otevřeně se svobodně vyjadřovat. Proto je pro něj důležitá svoboda a možnost se vyjádřit. Během života se věnoval organizování různých akcí, a to mu dělá radost i v této životní etapě. Rád je s lidmi a pracuje pro ně, to pro něj bylo a je obrovským životním úkolem, být prospěšný.
Některá zdravotní omezení už pan Pavel má, zároveň dodává, že je musí respektovat a chovat se přiměřeně věku. Myslí si, že je důležité zdravě jíst a pohybovat se, aby se mu zdraví udrželo, tak jak doposud.
Za velkou pomoc ve stáří považuje, že člověk není sám, není osamělý. Přesto že je vdovcem, tak je obklopen lidmi, které má rád. Sám se nejčastěji vídá se svými dětmi a vnoučaty. Některé kamarády a rodinu má v cizině. Rád za nimi cestuje, nebo s nimi komunikuje přes počítač. Nudu považuje za velkou zátěž pro toto životní období.
Na stáří se mu líbí, že toho už člověk v životě hodně prožil, a tak může jednat na základě zkušeností. Kromě toho člověk v tomto období už není tak divoký a dokáže se k věcem stavět s rozmyslem. Dalo by se říci, že nabere životní moudrost.
Svým vrstevníkům pan Pavel vzkazuje, aby neztráceli naději a brali věci z lepšího úhlu pohledu. Mladí lidé by měli k životu přistupovat s přiměřeností.