Více o paní Martě

Paní Martu stáří překvapilo, nečekala, že přijde tak brzy, a říká, že by potřebovala ještě tak 20 let, aby se na ně připravila. S trochou nadsázky říká, že jí přijde, že je stará omylem. Má pocit, že je ke stáří donucena, kvůli fyzickým problémům. Právě ve chvíli, kdy začala mít bolesti, jí poprvé začalo připadat, že stárne. Trpí stařeckou nepohyblivostí a velmi jí vadí, že již není schopná pohybu tak jako dřív. Brání jí to starat se o dům nebo zahradu a ztrácí chuť i k vykonávání aktivit, které měla dříve ráda, jako je hra na piano nebo psaní. Tyto faktory zabraňují tomu, aby mohla stáří prožívat v radosti.

Špatně snáší, že se již sama nezvládá postarat o domácnost nebo zahrádku. Je vděčná svému manželovi a dceři, kteří jí se vším pomáhají a pečují o ni. Říká, že má štěstí, že má ohromnou dceru, která jí hodně pomáhá, i když má mnoho vlastních starostí. S úklidem jí také trochu pomáhá pečovatelka a o zahradu se již stará zahradník.

Dříve měla ráda společnost a ráda bavila druhé. Mrzí ji, že již nemůže být tak aktivní jako dřív. Pociťuje hlavně nedostatek pohybu. Říká, že když jde člověk po ulici, vůbec si neuvědomuje, co má za dar, když může chodit. Sama je v chůzi hodně nejistá, a protože hodně padala, začala na krku nosit aparátek, kterým si v případě potřeby může zavolat pomoc.

V minulosti ráda četla a psala, nyní už do toho nemá takovou chuť. Má ale ráda dobré filmy, které si vybírá podle oblíbených herců. Všimla si, že se jí zhoršuje paměť a pomaleji jí to myslí, naučila se ale luštit křížovky a díky nim si mozek trénuje. Vždycky má radost, když se jí nějaká povede dokončit, dodává jí to pocit, že je ještě k něčemu.

Radost paní Martě do života přináší její dcera, vnuci a také manžel, který se o ni teď hezky stará. I když během života měli krize, překonali je a mají se rádi. Paní Marta také miluje zvířata, obzvláště svého pejska. Se vztahy v rodině je spokojená. Ráda by ještě viděla, jak vnuci založí rodiny. Říká, že na stáří může být krásné to, že je člověk mezi dětmi a vnuky. Mimo rodinu má jednu nejbližší kamarádku, se kterou se stýká skoro celý život. Přátelství s ní považuje za velmi vzácné. Hodně přátel paní Marty již zemřelo, a tak kolem sebe občas postrádá život. I když jí přátelé chybějí, snaží se to brát jako fakt a součást života.

Do budoucna se paní Marta obává, že by musela jít do domova pro seniory, má pocit, že by ji tam nic nemohlo těšit.