Paní Marii D. je 86 let. Sedmým rokem je vdovou a po smrti manžela se přestěhovala do domova pro seniory. Má velkou rodinu – 2 děti, 6 vnoučat a 11 pravnoučat. Během celého života pracovala v zemědělství. Ve stáří ji nejvíce trápí zdravotní problémy a časté bolesti.
Paní Marie věřila, že v důchodu bude mít méně starostí a větší klid, než když chodila do práce. Ještě 5 let si po odchodu do důchodu přivydělávala na brigádě. To se změnilo po tom, co měl její manžel úraz – zlomil si nohu v krčku. Paní Marie se tedy začala starat o něj a o domácnost. Sama má starosti související s vlastním zdravotním stavem. Nedoléhá jí srdeční chlopeň, má Parkinsonovu nemoc a velmi časté bolesti v kolenou a rukách. Tyto potíže jí způsobují také pohybové problémy. Paní Marie již nemůže chodit po schodech a s chůzí nebo dopravou k lékařům jí pomáhají ošetřovatelky v domově pro seniory.
Právě tyto problémy byly mezi důvody, proč se paní Marie před sedmi lety rozhodla přejít do domova pro seniory. Původně si podali žádost do domova společně s manželem, ten však zemřel dřív, než se stihli přestěhovat. Po jeho smrti by nebyla dále schopná se o domácnost sama starat. V domově je spokojená, má ráda sestřičky, které se o ni dobře starají. Na jejich péči je nyní závislá.
Během dne se paní Marie dívá na televizi, čte si, nebo se prochází po chodbě, aby protáhla bolavé nohy, někdy si zacvičí na lůžku. Radost jí dělá, když za ní přijdou vnoučata. V kontaktu je pouze s rodinou, s žádnými přáteli se nyní už nestýká. Komunikaci s blízkými jí usnadňuje mobilní telefon, pod jednotlivými tlačítky má uložená čísla na důležité osoby a v případě potřeby jim může zavolat. Jiné funkce na mobilu nepoužívá.
Do budoucna si nic neplánuje, má pocit, že se stejně všechno může rychle změnit, a tak žije, jak to přijde. Na smrt sice nerada myslí, ale přeje si, aby jednou zemřela rychle, bez dlouhého trápení.