Oliver
Oliver žije se svou maminkou, tatínkem a mladším bratrem. ADHD ho podle něj ovlivňuje jen ve škole, ale má své finty, jak se lépe soustředit. Mezi jeho oblíbené aktivity patří hraní počítačových her, plavání a ostatní sporty, třeba fotbal nebo basket. ADHD podle něj jeho volný čas neovlivňuje, stejně jako rodinný nebo osobní život.
Více o Oliverovi:
Oliver vzpomíná, že se o jeho ADHD dozvěděli, když mu byly tři či čtyři roky. Několik let poté chodil k logopedce kvůli výslovnosti R a Ř a zároveň k psycholožce na různá cvičení a testy kvůli ADHD. Má pocit, že mu tyto návštěvy pomohly. S péčí odborníku byl spokojený. V současné době k žádnému odborníkovi již nedochází.
Podle Olivera se jeho ADHD projevuje, když se delší dobu nehýbe. V tu chvíli má hodně energie, a tak začne pohupovat nohou nebo si hrát s rukama. Říká, že ho to uklidňuje a díky tomu se může více soustředit. Ve škole i s učiteli je Oliver spokojený. Myslí si, že moc nezlobí, jen je trochu upovídaný. Je rád, že dostává od učitelů různé úlevy, například má delší čas na psaní testů nebo diktátů.
Vadí mu, že když v matematice píšou test a ostatní už ho mají dopsaný a on ne, učitelka začne vykládat novou látku a on se musí soustředit na výklad i test zároveň, což mu dělá problém. Dokáže se dobře soustředit na látku, která mu dává smysl, ale když je tomu naopak, látka ho nebaví a nedává pozor. K lepšímu soustředění mu také pomáhá, když se dobře vyspí.
Oliver rád hraje hry na počítači, hlavně střílečky a chce se sám naučit programovat. Ve škole ho sporty v rámci tělocviku baví. Příliš si neužívá plavání či vaření. V minulosti chodil na střelbu, která ho a přestala bavit. Vnímal, že to bylo to samé pořád dokola. Zároveň nemá pocit, že by ADHD nějak ovlivňovalo jeho fungování na kroužkách či ve volném čase.
Také nemá pocit, že by ADHD nějak ovlivňovalo jejich rodinu. Respondentův mladší bráška má ADHD taky a prý ještě horší. Často respondenta provokuje a otravuje, a tak jsou často odděleně od sebe, každý v jiné místnosti. Podle respondenta to musí pro jejich maminku být těžké, ale zatím to podle něj zvládá.
ADHD nebere jako závažnou poruchu, protože mu nijak nevadí. Žádné léky na soustředěnost nebo uklidnění nikdy nebral, protože se bál, že by chemikálie v nich mohly mít vedlejší účinky a mohly by ADHD ještě zhoršit. Užívá společně s celou rodinou jen vitamíny. Za svou diagnózu se nijak nestydí a nedělá mu problém o ní mluvit se svým okolím. Podle něj je to dědičná porucha, ale může se objevovat i náhodně.
Přál by si, aby se ho ostatní pořád neptali, jestli nepotřebuje s něčím pomoct. Zároveň ostatním dětem doporučuje, aby si o pomoc nebály říci, když potřebují, tak jak to dělá on. Kdyby mohl poradit rodičům dětí s ADHD, poradil by jim, aby dětem věnovali pozornost, hráli si s nimi a také se učili.
Audio a video
