Textová verze

---

T: A chodil jsi s tím někam? 

P: No. Ne tak úplně kvůli tomu, ale mám špatnou výslovnost, takže jsem chodil k logopedce, ale na to ADHD jsem chodil taky někam, kde jsem s paní jednou dělal cvičení takový.

T: A mohl bys to trošku popsat, třeba ty cvičení, který jste dělali? Co to bylo?

P: Na všímavost, a tak prostě. Teď, já na to chodil dávno. Si zkusím vzpomenout. 

T: Třeba to cvičení na tu všímavost, to se dělá jak?

P: Na papíru nějaký cvičení by to mohlo být, nebo kostičky nějaký. Často to bylo na papíře. Můj menší brácha tam chodil. A teďka chodí k logopedce, ale to už k jiný.

T: A co je třeba cílem toho cvičení?

P: Aby zjistila, jestli se dokážu dobře soustředit s tou hyperaktivitou a ADHD. To je hlavně o tom soustředění, to bylo dost.

T: A na co se v tom cvičení teda jako musíš soustředit? Víš, jak to funguje? Trošku si chci nějak představit? 

P: Například tam byly značky vedle sebe, a kterej do toho nepatří nebo s barvama tam něco bylo. Já si toho moc nepamatuju, právě, ale ještě něco tam bylo.

T: A takže třeba tvým úkolem v tom cvičení je co? Třeba to, jak si říkal, že tam máš nějaký značky?

P: Tak, kterej tam nepatří ten znak.

T: Jako vybrat ho? Na jednu stranu, vytřídit.

P: Jo.

T: A když si tak vzpomeneš na to, jaks tam chodil, tak jaký to pro tebe bylo? 

P: Docela normální. Už jsem si na to dost zvykl.

T: No, a říkáš, že sis na to zvyknul a bylo to spíš pro tebe, spíš příjemný nebo spíš nepříjemný?

P: Takový mezi to bylo, ale jako pomohlo mi to docela, takže teďka je to pro mě spíš příjemný.

T: Takže ze začátku to bylo spíš nepříjemný a teď je to lepší?

P: No, bylo to takový neutrální a teďka je to lepší pro mě, že mi to pomohlo s tím soustředěním docela.

T: Hele, a netušíš, ta paní nebo pán…

P: Paní.

T: Paní. Co to bylo zač? Jako jestli to byla psycholožka nebo psychoterapeut nějakej?

P: Psycholožka, myslím.

T: Psycholožka. A jak s tebou komunikovala? Jaký to pro tebe bylo?

P: Normálně se mnou komunikovala. Já ji nebral ani moc jako terapeutku, ale spíš jsem ji bral jako normální paní. Ona mluvila normálně, hodně.

T: A bylo něco, při týhletý práci, co bys potřeboval třeba nějak jinak? 

P: Ani ne.

T: Takže jsi vlastně teda byl v pohodě takhle?

P: Jo.

T: A nebo, možná se zeptám ještě jinak. Jestli tam bylo něco, co třeba ti bylo nepříjemný?

P: Ani ne. Sice menší brácha tam zlobil, a to mě trochu  znervózňovalo, že jsem se na to nesoustředil moc, ale jinak tam nic takovýho nebylo.

T: Že tam teda byl i brácha, kterej zlobil, a to tě znervózňovalo?

P: Oni tam seděli v tý místnosti se mnou