Zpět na Léčbana téma

Ondrova léčba spočívala hlavně v medikaci.


Ondra

  • Věk v době rozhovoru:  14 let

Textová verze


T: Jakou léčbu jsi prošel? Ty si tam zmiňoval nějakou medikaci, léky. 

P: No, to asi jenom ta medikace. Nic jinýho.

T: A tu bereš i teďka?

P: Jo. Teďka jí furt užívám.

T: A pamatuješ si ten název těch léků? 

P: Jo. (název léku).

T: A dávky, jak třeba často?

P: Ráno, po snídani. Jednu tabletu.

T: A pamatuješ si třeba, odkdy jsi ty léky začal brát? 

P: Asi od první nebo druhé třídy jsem začal brát (název léku) se to jmenovalo ten lék. A když to nefungovalo, tak doktorka zvýšila dávku. A teďka jak chodíme do tý (název kliniky) na (část města), nebo kde to je, tak tam jsem dostal tu, tam jsem zkoušel, tam zkoušeli víc a podle rodičů to zabíralo. To je na soustředění, že jo. A to je asi lepší teďka. A já myslím podle sebe, že je to lepší s tím, než bez toho. Že se na tom můžu na nějaký věci víc soustředit a tak dále.

T: V čem ti to všechno pomáhá? Ty jsi teďka zmínil, že ti to pomáhá v soustředění. Zvládl bys to nějak trošičku víc přiblížit? 

P: No, třeba vezmu ve škole, když píšeme nějaký test, tak se třeba u toho nemůžu, nemohl jsem se u toho soustředit. A teďka už se, když to beru, tak se víc soustředím a neruší mě to okolí, jak předtím. 

T: Jak často tam docházíš na kontroly?

P: Jednou za 4 měsíce asi? Nebo za 3? Nějak tak. Teď jsme tam byli šestýho listopadu a jdem tam někdy v lednu. Takže 3 měsíce.

T: A to teda do tý? 

P: Kliniky, jo.

T: Jak probíhají vyšetření u té paní doktorky?

P: To nejsou úplně vyšetření. Jakože tam přijdu, pozdravíme se mezi sebou. Ona se mě ptá, co jsem dělal, jak se mám a tak dále. A co se zlepšilo, nebo co se zhoršilo. No, jestli mi to pomáhá. Tak většinou mi to pomáhá.

T: Takže vlastně na základě toho pak spolu upravujete to dávkování? 

P: To ne. Já mám už dlouho (název léku) a myslím, že nic zatím jinýho není potřeba.

T: Sedí ti to?

P: Jo.

T: Ty jsi ale zmiňoval ještě v té škole, že bylo pro tebe náročné to soustředění, že ty léky pomáhají, třeba to, že to vydržíš dýl, že tě třeba neruší ty věci okolo. A zvládl bys mrknout i do nějakýho mimoškolního prostředí, jestli i tam to má nějaký účinek? 

P: To nedokážu asi posoudit. Nemám problém i bez toho se soustředit na nějaký jiný věci. Když jsem si to někdy zapomněl vzít a nebyla škola, tak myslím, že to má i dlouhodobější účinky, že když si to nevezmu, nebo zapomenu, tak to asi nevadí a jinak bych je měl brát pravidelně ty léky asi.

Další zkušenosti:

Jirka po zjištění diagnózy navštívil více lékařů, pravidelně docházel na psychiatrii.

Ondrova léčba spočívala hlavně v medikaci.

Matyáš chodil k psycholožce rád.

Pro Lucii byla u psychologa zásadní důvěra.

Oli u psycholožky trénoval soustředění.

David K. začal brát léky na lepší soustředění.

David S. byl v zařízeních ústavního typu několikrát.

Simon se v psychiatrické léčebně necítil v bezpečí.

Jirkovi pomáhalo navštěvovat skupinu pro děti s ADHD.