Simon je rád, že když to potřebuje, může jít s panem asistentem na chvíli na chodbu se „vyblbnout“.
P: Nebo já to mám-třeba mně teďka vyhovuje ve škole, že můžu se jít na 5 minut někam vyblbnout na chvíli na chodbu, když fakt potřebuju, řeknu: „Pane asistente, můžu, prosím, se jít vyblbnout.“ „Poď, deme na chodbu, (jméno participanta).“ A deme na chodbu, tak to je zase dobrý, to se mi na tý škole líbí, ale taky pak dělám blbosti, no, ale za to si můžu sám, za to nemůže ta moje nemoc podle mě.
T: To zní, že spíš bys navrhoval nějaký takovýdle režimový opatření?
P: No.
T: Že třeba se můžeš jít vyblbnout, když to na tebe přijde?
P: Jo.