Dáša by doporučila pedagogům, aby si s dětmi s ADHD zažili osobní zkušenost mimo školu, aby byli schopni plně porozumět jejich potřebám.
P: Co bych jim vzkázala? Já bych spíš doporučila, zkuste si vzít takové dítě dobrovolně na dovolenou, třebas, řekněte rodině, co má ADHD: “My si bereme to vaše, vy si odpočinete a my si ho vezmem,“ a budete mít zkušenost na celý život. Věřte mi, a potom možná budete jinak reagovat a jinak hodnotit situace, jo, prostě, až doopravdy poznáte, jaké to doopravdy je. Pokud, že pokud nebudete mít praxi s tím, jo a budete je odsuzovat, hlavně je neodsuzujte taky, vás taky nikdo neodsuzuje, že si tam zapálíte nebo že tam jste na mejdanu, uděláte ostudu, jo, prostě a nikdo to nevidí. Jo, tak vy neodsuzujte tady tohle to. Snažte se jim pomoct, snažte se je chápat. Protože pokud vy, i vy jednou můžete mít něco, jo, nějakou nemoc, kterou budete potřebovat překonat, a pokud s nesetkáte s nějakým ohlasem pozitivním na vaši nemoc a někdo vás odsoudí, tak sami potom poznáte možná, jaké to je, jo, prostě, jo, i vy jednou se můžete dostat do situace, kdy budete potřebovat, budete volat, budete žadonit o pomoc a nikdo vás neuslyší, jako ty děti s ADHD. Volají o pomoc, ne že na vás křičí, ale tady tímhle tím na vás volají, a pokud vy jim, takhle nepomůžete, já věřím, že se vždycky všechno jednou obrátí, a jenom vy na tom můžete být stejně.