Františka vzkazovala ostatním rodičům dětí s ADHD, že bylo důležité najít pomoc i pro sebe.
P: Možná bych ty rodiče směřovala, kdyby neměli ty zkušenosti, který mám já. Tak možná bych ty rodiče směřovala k tomu, aby jako taky pečovali o sebe, protože aby věděli, že když maj to dítě, který je hodně náročný, že by sami měli taky hledat někde pomoc jako pro sebe, nejenom pro to dítě, ale nějak nabíjet si tu energii, který to dítě vyžaduje tolik. Někdo to možná zvládne sám, ale myslím si, že hodně rodičů je tím potom vyčerpanejch a může bejt i trochu izolovanejch sociálně, protože s takovýmdle dítětem ne vždycky, ne všude, můžete jít, jo. Takže já měla to štěstí, že sem potkala tu kamarádku, s kterou jsme si hodně pomáhaly a řekla bych to tak, že ona byla třeba silnější než já, měla sem z ní ten pocit, že to zvládá jakoby snadnějc, takže i mi byla vlastně oporou, ale myslím si, že i já jí, i to, že jsem jí mohla vyslechnout, její zkušenosti, její zážitky, její prostě ty scény, co se odehrávají, ty příhody s tím dítětem nestandardní, takže sem jí to mohla nějak vracet. Tak tam myslím, že hrozí ta izolace trošku sociální a ten aspekt, že ten rodič sám by měl buď chodit do terapie, nebo nějakým jiným způsobem víc relaxovat, nebo někde víc čerpat, a to dítě teda na chvilku někde odložit a mít čas pro sebe, jinak tohlecto si myslím, že je taky důležitý.