Petr by dětem s ADHD vzkázal, aby se za diagnózu ADHD neschovávaly a naučily se s ní žít.
P: Bral bych to – ano, je to diagnóza, ale neschovával bych se za to. Zažil jsem na základce o rok nebo o dva níž byla holka, které cosi diagnostikovali, já tomu nerozumím, ale ona něco, že neumí počítat, něco v tom smyslu. A ona to úplně vzdala. Ona prostě jakýkoliv příklady: „já nemám buňky na matiku“. A přitom je to blbost. Jo, že prostě základní věci by v pohodě zvládla. Prostě neschovávat se za tu diagnózu. To bych jim vzkázal jako. Je to naprd samozřejmě, ale neschovával bych se za to. Prostě stejně já taky mám něco, nevím, jak se tomu říká dyslexie-dysgrafie, jakási nějaká potvora, a taky jsem ve škole nechtěl, aby mě to prostě brali. Protože až já tu školu skončím a teď mě někdo zaměstná a já napíšu zákazníkovi email a bude jak od prasete, tak jako to mi žádný žádné razítko dyslexie dysgrafie nespraví. Já se to prostě stejně musím naučit, abych nevypadal jak debil, s prominutím. No, tak prostě se za to neschovávat.