Fyzické tresty u Janina syna vyvolávaly agresivní reakci.
Textová verze
T: Tak samozřejmě, když byl malej, tak občas taky jsem ho plácla. Ale měla jsem tu zkušenost, že u něho to vůbec k ničemu nevede, ba naopak, on se ještě vzepře víc a můžete na něm dřevo štípat a on prostě ne a just ne. A tím pádem víc se rozdmýchává taková ta nevole a případně i agresivita. Pak je schopen teda i vůči té osobě, která ho nějakým způsobem insultuje, zaútočit. Protože on to nebere tak, že udělal chybu. On nemůže, já tomu nerozumím, proč to tak je, ale on nedohlídne to, že když mě třeba, pošle někam, že si to nemůže dovolit. Že já jsem ten rodič, já jsem ten dospělý člověk a on si toto, jako dítě, nesmí dovolit. On to bere tak, že svým způsobem jsem mu já, ne ublížila, ale že jsem mu k tomu dala záminku a toto je jeho styl obrany. A v momentě, kdy on mně řekne: „Jdi k šípku“ a já bych ho plácla, tak on to bere, že ho bezdůvodně tluču. A nejsme schopná mu vysvětlit, že ho netluču bezdůvodně, ale že to byl následek toho, že on se takhle nesmí chovat.
Další zkušenosti:
Hana jednou neposedné batole přivázala ke stromu.
Petr se od fyzických trestů snažil upustit.
Na Juliina syna bití neplatilo.
>Fyzické tresty u Janina
Františka vnímala pevné objetí jako násilí.
