Na Juliina syna bití neplatilo.
Textová verze
T: Ještě příhoda, to mu bylo asi rok a půl, já totiž pořád poslouchám, jak na něho nejsem důsledná, jak na něho nekřičím a jak ho neřežu, a že kdybych tohle dělala, tak že by se to výrazně zlepšilo. Nicméně musím říct, že ne, že bych si tímhle obdobím neprošla. Jsme stáli u kostky, protože dělal nepořádek velkej pořád. Takže stáli jsme a řikám: „Je čas, aby ses to naučil, vem tu kostku a dej ji do krabice. Jednu kostku, já ti s tím pomůžu, jednu kostku.“ Ne. „Vem tu kostku a dej ji do krabice.“, takže jsem postupně zvyšovala hlas, pak jsem ho plácla, nic, plácla jsem ho podruhé, nic. Jako on byl schopnej dvacet minut stát a vzdorovat mně. Tohle prostě nefunguje, na tyhle děti nefunguje negativní motivace, křičení a bití. Prostě to nefunguje. Kdyby šlo ho zlomit, věřte mi, že já bych ho zlomila, protože je to daleko jednodušší ho zlomit, ale ono to prostě nejde. Mně svým způsobem to strašně imponuje, že si stojí za svým, ona ta naše společnost to nedovoluje a není to přínosné. Tak. Takže jsme si prošli tím obdobím toho řvaní a toho mlácení, pak tím nastavováním těch pevných hranic, to prostě taky nefunguje, to je prostě zákus. A to právě bylo v té školce, kdy já jsem na něj tlačila a chtěla jsem ho vychovat, tak to byly potom zákusy třeba na dva dny, že se s ním dva dny nedalo mluvit.
Další zkušenosti:
Hana jednou neposedné batole přivázala ke stromu.
Petr se od fyzických trestů snažil upustit.
Na Juliina syna bití neplatilo.
>Fyzické tresty u Janina
Františka vnímala pevné objetí jako násilí.
