Alice
Alice se se zdravotními problémy potýkala už na střední škole. Jednalo se o nespecifické střevní potíže, jejichž původ nerozpoznal ani pediatr. Po nástupu na vysokou školu Alice prodělala silnou ataku a musela být hospitalizovaná. V nemocnici byla operována a následně jí byla potvrzena diagnóza Crohnova choroba. Gastroenterolog Alici předepsal kortikoidy, které zabraly. Pro silné nežádoucí účinky však přestoupila na imunosupresivní léčbu. Již několik let se nachází v remisi. Crohnova choroba měla silný dopad na Alicinu psychiku. Kvůli diagnóze však nerezignovala a postupem času ji přijala jako impuls pro nový začátek. V době rozhovoru se cítila vyrovnaně a pocit spokojenosti umocňovalo těhotenství, ze kterého měla velkou radost.
Alicin příběh
Crohnova choroba se u Alice začala rozvíjet na střední škole. Jednalo se o nespecifické symptomy ukazující na střevní potíže v kombinaci s mimostřevními příznaky (kloubní potíže, kožní vyrážky), které pediatr dával do souvislosti s náročným obdobím, ve kterém se Alice nacházela (dospívání). Alicina maminka si kvůli velkému úbytku na váze myslela, že Alice trpí mentální anorexií.
Alicin zdravotní stav se však nelepšil, a naopak s nástupem na vysokou školu symptomy nabíraly na intenzitě, což vedlo k hospitalizaci. Lékaři si nejdříve mysleli, že se jedná o zánět slepého střeva, ten se však neprokázal. Proto byla odeslána na gastroenterologické oddělení, kde podstoupila kolonoskopii a další doplňující vyšetření, na základě kterých byla prokázána Crohnova choroba.
Léčba spočívala v užívání léků (kortikoidů) se silnými protizánětlivými účinky, které rychle utlumily vzplanutí nemoci. Pro nežádoucí alergické reakce však Alice přešla na imunosupresivní terapii. Současně s tím upravila svůj jídelníček. Alice je už šest let v remisi, dochází pouze na udržovací léčbu na ochranu střeva (užívání léku ze skupiny aminosalicylátů).
Alice hovořila o tom, že plně důvěřuje lékařům a poctivě dodržuje léčebný režim a zdůraznila i vliv psychických faktorů. Podle ní byl stav psychiky rozhodujícím faktorem v úspěšnosti léčby. Nejtěžší bylo pro Alici zvládnou první chvíle po obdržení diagnózy. Byla vystavena velkému stresu, bála se prognózy do budoucna. Navíc u tehdejšího partnera nenalezla podporu, kterou potřebovala. Na období, které následovalo bezprostředně po sdělení diagnózy, se podle Alice výrazně podepsala duševní nepohoda, v níž se dlouhodobě nacházela. Následovaly časté relapsy, což v jejím případě znamenalo několikadenní hospitalizace či několikaměsíční léčbu.
Poté, co Alice nabyla psychickou pohodu, došlo k výraznému zlepšení zdravotního stavu. Alice vyprávěla, že si aktuálně užívala radosti každodenního života a prožívala šťastné období. S partnerem zakládali rodinu.
Audio a video
