Lenka Marianna
S potížemi se Lenka Marianna potýkala ještě předtím, než nastoupila do základní školy. Projevy nemoci se postupně zhoršovaly, Lenka Marianna trpěla velkými bolestmi. Setkávala se často s nepochopením okolí a nedůvěrou. Kolem dvanáctého roku objevila ve spodním prádle krev, což nastartovalo řadu vyšetření. Lékaři měli podezření, že trpí anorexií. Teprve až kolonoskopie ukázala na Crohnovu chorobu. Léčba kortikoidy Lence Marianně výrazně pomohla. V šestnácti letech nastoupila biologickou léčbu, ve které pokračovala i v době rozhovoru. Díky tomu vymizela velká část potíží. I přes velkou únavu a některé další zdravotní problémy Lenka Marianna v době rozhovoru pracovala na částečný úvazek. Pobírala také invalidní důchod druhého stupně.
Příběh Lenky Marianny
První potíže se u Lenky Marianny začaly objevovat ještě v době, než nastoupila do základní školy. Měla často bolesti břicha, které se s postupem času zhoršovaly. Málo rostla, měla opožděné dospívání, trpěla nedostatkem železa. Už v té době se potýkala s depresemi. Nedokázala téměř jíst, spolknout jídlo ji bolelo. Kolem jedenáctého roku prodělala černý kašel, se kterým došlo také ke zhoršení zdravotních potíží. Lenka Marianna se potýkala s nedůvěrou okolí a podceňováním bolesti, kterou zažívala. Navštěvovala asi rok psychologickou poradnu.
Přibližně po roce objevila Lenka Marianna ve spodním prádle krev a problém se začal řešit s lékařkou. V té době vážila 22 kilo. Byla hospitalizována na gastroenterologii, kde se lékaři domnívali, že se jedná o anorexii. Nakonec až po odběru krve, který ukázal probíhající zánět v těle, byla odeslána na endoskopii žaludku. Podle výsledků se však zdála být v pořádku, lékaři se tedy rozhodli provést kolonoskopii. Teprve na základě tohoto vyšetření se podařila určit diagnóza Crohnovy choroby. Po obdržení diagnózy se Lence Marianně ulevilo, protože konečně věděla, o co se jedná, a mohla se začít léčit.
Lence Marianně byly nasazeny kortikoidy, které jí okamžitě pomohly. Ačkoliv trpěla řadou nežádoucích účinků, byla šťastná, protože jí konečně bylo lépe. Kolem šestnáctého roku se objevily píštěle v konečníku, které se nakonec podařilo zvládnout pomocí antibiotik. V té době se Lenka Marianna stala kandidátkou biologické léčby. Zatímco však čekala na její aplikaci, nakazila se hepatitidou, a léčba se tak musela posunout. Když konečně Lanka Marianna dostala biologickou léčbu, okamžitě se jí ulevilo a příznaky z velké části zmizely, a až do doby rozhovoru se cítila poměrně dobře.
I přesto, že akutní problémy Lenku Mariannu v době rozhovoru netrápily, musela se potýkat s velkou únavou. Spala často i 12 hodin denně, a přesto se cítila unaveně. Také jí byl diagnostikován dráždivý tračník a enteropatická artritida, se kterou měla potíže zejména v zimním období. Lenka Marianna byla v invalidním důchodu druhého stupně a pracovala na částečný úvazek. I přes nemoc se jí dařilo plnit si své sny, jako je cestování. Lenka Marianna vyprávěla, že ačkoliv jí onemocnění vzalo část dětství, naučilo jí také více si vážit života. Získala podle svých slov větší empatii, ale také spoustu životních zkušeností, za které byla vděčná.
Audio a video
