Pavel P. se o diagnóze ulcerózní kolitidy mohl dovědět po vyšetření stolice na přítomnost krve, ale tenkrát výsledkům neporozuměl.
Textová verze
P: No tak, začalo to někdy v roce 2012, když jsem se úplně náhodou někde přes internet nebo v televizi, že muži po 60 nebo po pětapadesátce mají absolvovat vyšetření stolice na krev. Kvůli já nevím, že to je zdarma test, no tak jsem to absolvoval, a paní obvodní lékařka mi zavolala, že to mám pozitivní. Takže mi napsala žádanku na vyšetření na gastro, no které jsem absolvoval, pak mi řekli, že ještě další test mi udělali a objednali mne na kolonoskopii. No a měl jsem mít doprovod, protože tam bylo řečeno, že mám mít doprovod, absolvoval jsem prostě tu čtyřiadvacet hodin před tím tu přípravnou fázi, a když jsem tam přišel, tak se mě zeptali, že chci injekci a já říkám: “Já jsem nevěděl, co se bude dít, tak jo.“ Tak mi dali nějakou tu náladovou injekci, nebo nevím, hrozně špatně si tu první kolonoskopii pamatuju. Prakticky si nepamatuji z ní nic, nic mě nebolelo, nevím, jak dlouho jsem tam byl, ale asi dýl. A dostal jsem jenom do ruky papír, kde bylo napsané, co mi bylo, pan doktor mi sice vykládal něco, ale já jsem si z toho vůbec nic nepamatoval, že něco mi tam museli vycvaknout, že nějaké ty polypy nebo něco, že tam něco bylo a že uviděj na histologii výsledky. No a dal mi ty papíry, já jsem je odnesl paní doktorce obvodní. Jenže on se mnou mluvil sám, né s tím doprovodem, takže já jsem si z toho prakticky nic nepamatoval, co mám udělat, kdyby todlencto nebo tamdlencto. Zanes jsem papír paní doktorce, pak sestra to vzala a že to teda vloží do papíru, no tam je ta zpráva z nemocnice, no a nic se nedělo. Jenže asi za 3 měsíce, se mi objevovala krev ve stolici, hodně často a teď dcera mi poradila no tati, že bych měl zdravou výživu a co já nevím co, tak jsem udělal tu nejhorší věc, kterou jsem v životě mohl udělat. Začal jsem jíst zdravou výživu, to znamená, tmavej chleba, semínka a všechno todlencto a stav se mi zhoršoval a zhoršoval, měl jsem tu magnetoterapii, taky jsem si koupil ten přístroj a všechno možné jsem vyzkoušel, prostě tu alternativní léčbu, jenže to bylo to nejhorší, co jsem mohl udělat. Ale na tom papíře, totiž toto jsem zjistil až dodatečně, bylo napsáno, že jakmile by se mi objevila krev, automaticky mám do nemocnice. Jenže já papír jsem neměl, to měla paní doktorka, ta do toho asi nekoukla obvodní, a přišel jsem do takového stavu, že asi já nevím, bylo to někdy v prosinci 2013,j sem měl přes 40 horečku, bylo půlnoc, úplně jsem myslel, že umřu, klepal jsem se prostě a a já jsem s tou přítelkyní, co jsem tam šel jsme se rozcházeli a prostě hroznej psychickej, oni mě tam deptali a se mi zhoršoval tím stav. No a ona ještě mě chtěla odvézt, já říkám: ,,Já vod tebe nic nechci.“ a zavolal jsem si rychlou a přijeli pro mě no a hned prostě zjistili, že to je, tak mi dali krev a zůstal jsem v nemocnici, no a celé Vánoce sem strávil v nemocnici a pustili mě až 30.prosince, mě pustili. No a mě řekli, že mám ulcerózní kolitidu, zánět tlustého střeva a že od té doby z těch pár centimetrů toho ložiska malého, jsem měl 40 cm zánět.
Další zkušenosti:
Jarmila se o své nemoci dověděla po operaci slepého střeva.
Pavel P. se o diagnóze ulcerózní kolitidy mohl dovědět po vyšetření stolice na přítomnost krve, ale tenkrát výsledkům neporozuměl.
Cesta k diagnóze v případu Jindry trvala několik let.
Ondrejovi pomohlo vyhledávat informace.
Šárka se po sdělení diagnózy cítila na dně.
