Lenka popsala svou reakci na diagnózu jako úlevu, obávala se, totiž že by mohlo jít o onkologické onemocnění.
P: Já se přiznám, že mně v prvé řadě se hrozně ulevilo. Protože už sem věděla, co mi je. Já sem měla velký strach z toho, že mám třeba rakovinu tlustého střeva. Protože můj tatínek na ni zemřel. Takže proto tam byla trochu i ty obavy, co se mnou je. Teď v té době byla dcera i malá hodně, takže jsem měla strach, jak to bude do budoucna, jestli náhodou maminka nemá nějaké takové vážné onemocnění. A teď, jak by to s ní bylo, kdo by se o ni staral. Ale když mi potom sdělili, že mám ulcerózní kolitidu, tak mně se opravdu ulevilo, protože jsem věděla, že sice je to nemoc na celý život, ale dá se s tím nějak bojovat. Už jsem potom měla aspoň od čeho se odrazit. Mohla jsem si třeba nastudovat, jak to léčit. Nebo ne nastudovat, jak to léčit, spíš nějaké i ty zkušenosti. Co s tím mají lidé, a spíš to byla úleva z počátku. No, takže, potom to postupovalo tak, že sem brala léky, věděla sem, že už teda to nějak řeším. Že spíš prostě na tu psychiku. Lepší ta jistota té nemoci, než nejistota, že nevím, co mi je.