Zdenka se i přes rizika vrátila ke sportu naplno.
Začala jsem i hodně sportovat. Což já jsem dřív před tou diagnózou, sportovala taky, já jsem dělala závodně moderní gymnastiku. Tak jsem se vlastně k tomu sportu vrátila až po tady tý ráně životní. Ale i tím způsobem, že jsem si řekla, že se nebudu ani věnovat tý chorobě. Takže já jsem přestala chodit na kontroly, což nebylo asi úplně dobře. No, ale tak ono, tím že já už, tu chorobu mám, už i tenkrát jsem jí měla poměrně dlouho, a máte vysledovaný, jak, jak se to chová, a tak. Tak jsem, fungovala v pohodě, pracovala jsem na plnej úvazek. Bylo mi dobře, začala jsem právě sportovat. Ještě jsem si udělala licenci aerobiku, takže jsem ještě předcvičovala aerobik. Takže to jsem byla plně nasazená. A ještě jsem se teda nevěnovala chorobě, nechodila na kontroly, ale věděla jsem, že moje střevo právě v tom operovaným místě je zúžený, a to na tři milimetry, což to vědění je docela nepříjemný. A lékaři jako nad tím kroutili hlavou, jak s tím vlastně můžu fungovat. Protože jedna paní doktorka jednou řekla, že to je taková časovaná bomba, což svým způsobem jo. Když by došlo k ileu a znova prasknutí střeva, tak že jo, fatální stav, nebo by to mohlo skončit velmi špatně. Tak i s tímhle tím jsem provozovala všechno to, co jsem zmínila. Práci, cvičení, a to všechno, no.