Lenka zažila několik relapsů.
Jsem potom nějakou delší dobu, i pár let, měla pokoj s těmi střevy. Žila jsem v podstatě normálním životem, úplně asi běžným. Ale po nějaké další době, po těch několika letech, nastaly trošku změny v rodině, nějaké nervy, nervy v práci, a ta nemoc se trošku vrátila. Nebylo to až tak hrozné, takže zase nějaká úprava léků, a přidali mi lékaři k tomu ještě něco navíc prostě, aby se mi ten stav, který nastal, ten relaps, trochu zklidnil. Takže zase nějakou dobu byl pokoj.
Ale zase prostě ten interval mezi tím posledním relapsem se zkrátil, takže zase za nějaký rok se nemoc vrátila. A vrátila se tak, že jsem skončila v nemocnici, protože ten stav byl natolik vážný, nebo natolik jakoby pro mě ohrožující, že jsem musela být hospitalizovaná na 10 dní. No, během těch 10 dní, kdy pořád lékaři, jakoby se snažili mě vrátit do nějakého takového toho funkčního stavu, nebo prostě do takového normálu, tak se jim to moc ze začátku nedařilo. Proto, než přistoupili k tomu radikálnímu, to znamená ta chirurgická léčba, tak na mně vyzkoušeli biologickou léčbu, která naštěstí zabrala. A od té doby vlastně pravidelně chodím na infuze biologické léčby. A musím říct, že ty poslední 2 roky jakoby ta nemoc je tak nějak pod kontrolou, a funguju normálně. Za což jsem hrozně vděčná. Takže teď, teď asi můžu říct, že žiju jako normální člověk. Jediný problém, co teď řeším, je, že mám docela nízkou váhu. No, že nemůžu moc přibrat. Protože ta nemoc je hrozně spjatá s psychikou, a je pravda, že mám docela problém nějak se hodně najíst, nebo prostě, jak někteří lidé jsou zvyklí se třeba i přejíst, tak mně to moc nejde. Tak tím pádem pořád řeším trochu tu nízkou váhu, a ten problém, že bych měla být trochu víc při těle. Nebo trochu prostě nabrat, abych, aby to tělo mělo třeba případně čerpat do budoucna, kdyby náhodou zase se vrátila nemoc.