Frekvence kontrol se u Pavla L. postupně prodlužovala.
Textová verzeA na té druhé operaci už to bylo lepší, že jsem tam nebyl ty dlouhý týdny předtím. Že to bylo plánovaný. Věděl jsem, kdy tam půjdu. Věděl jsem, co mě čeká, co a jak. Takže na té druhé operaci, to bylo vlastně ileocekální resekce, kdy vlastně vzali i-i celý cékum s tou problematickou Bauhinskou chlopní. A proběhlo to dobře. Zase nějakou dobu trvalo, než jsem se dal dohromady. A pak se to začlo už jenom zlepšovat. Že zůstal jsem zas na nějakých lécích, jak jsem měl předtím, a chodil jsem na kontroly. Ty frekvence se začly prodlužovat. Už jsem najednou chodil každýho půl roku, jednou za rok. Jenom se sledovaly odběry, na který samozřejmě jsem chronicky zapomínal, a až třeba náhodou se ozvalo, a bylo mi zle: „Aha, já jsem nebyl na odběrech.“ Takže to zas pro mě bylo typický, že když mně bylo dobře, tak s žádnýma doktorama nemám nic společnýho. A to je jediná věc, kterou jsem tak asi-asi za-zanedbával. Ty pravidelný odběry, a to objednávání se na ty kontroly. A od té doby to funguje všechno dobře.