Frekvence kontrol se u Pavla L. postupně prodlužovala.
A na té druhé operaci už to bylo lepší, že jsem tam nebyl ty dlouhý týdny předtím. Že to bylo plánovaný. Věděl jsem, kdy tam půjdu. Věděl jsem, co mě čeká, co a jak. Takže na té druhé operaci, to bylo vlastně ileocekální resekce, kdy vlastně vzali i-i celý cékum s tou problematickou Bauhinskou chlopní. A proběhlo to dobře. Zase nějakou dobu trvalo, než jsem se dal dohromady. A pak se to začlo už jenom zlepšovat. Že zůstal jsem zas na nějakých lécích, jak jsem měl předtím, a chodil jsem na kontroly. Ty frekvence se začly prodlužovat. Už jsem najednou chodil každýho půl roku, jednou za rok. Jenom se sledovaly odběry, na který samozřejmě jsem chronicky zapomínal, a až třeba náhodou se ozvalo, a bylo mi zle: „Aha, já jsem nebyl na odběrech.“ Takže to zas pro mě bylo typický, že když mně bylo dobře, tak s žádnýma doktorama nemám nic společnýho. A to je jediná věc, kterou jsem tak asi-asi za-zanedbával. Ty pravidelný odběry, a to objednávání se na ty kontroly. A od té doby to funguje všechno dobře.