Stanislav vysvětloval, co je Euroklíč a WC karta.
A já jsem teďkom vlastně ještě dokázal přes ministerstvo zdravotnictví, protože tam mám nějaké spojky, tak existuje takový Euroklíč. Euroklíč se víceméně vydává ale lidem, kteří jsou na vozíčku. Čili invalidní důchodci typu vozíček, já jsem ten klíč dokázal taky, protože se náhodou teda ten zákon náhodou pamatuje i na ty lidi co mají ulcerózní kolitidu i crohna, takže ten Euroklíč jsem dostal i já. Tak jsem říkal: „jó, super, mám přístup na všechny záchody, kde se dá dostat.“ A dokonce se mi ještě podařilo dostat, ten teďkom u sebe ale moc nenosím ten Euroklíč, já jsem dostal ještě z ministerstva zdravotnictví WC kartu. Tak to je největší frajeřina, protože vlastně x lidí to nezná, jako teď mluvím o jednak lidi, kteří jsou normální, to ani nepotřebujou, tak k čemu by jim to bylo. Ale jednak, když třeba přijdete třeba na nádraží ve Svinově, třeba chcou za záchod, ti zločinci, dvacet korun. Samozřejmě, bohužel, České dráhy už neví, z čeho by rejžovaly peníze, tak pronajmeme záchody nějaké firmě, z Prahy nejlépe, a aby tam účtovali dvacet korun za záchod. Jsou to zločinci, ale já, jak vytáhnu WC kartu, tak oni ani neví co to je, automaticky říkají, Ježiši Kriste, to je ten s tou kartou, jo. Takže já každému tady tím zavřu hubu. Ale měl jsem třeba problém v Brně na Rohlence, tam mě chtěla Ukrajinka rozstřílet, že na ni ukazuju nějakou kartu, vůbec nevěděla, o co jde. Nakonec do toho se ještě pohádaly nějaké paní, které tam prodávaly, jak to tam je dohromady, tak tam prodávaly jídlo, tak teď začaly mě obhajovat s WC kartou. Málem mě tam ta Ukrajinka rozstřílela, jo, s tou kartou. Samozřejmě, že ne každý to zná. Já každému ukazuju WC kartu, ale prostě je to tak. Kdo nemá WC kartu, jak kdyby nebyl, to furt říkám, jo. Takže mám přístup na všechny záchody, no a minimálně nemusím podporovat takové zločince jako jsou Pražáci, nebo firma z Prahy, které pronajímá si záchod ve Svinově, aby rejžovala dvacet korun za záchod.