Zpět na První příznakyna téma

Kristýna náhle a bezdůvodně ztratila na váze.


Kristýna

  • Věk v době rozhovoru:  26 let
  • Věk v době diagnostikování: 17 let

Textová verze


P: Co si tak pamatuju, tak ty úplně první příznaky byly tuším kolem 15 let, kdy jsem začala pozorovat, že asi něco úplně nemám v pořádku s trávením, ale spíš to byly takové jako kosmetické, že se mi hodně nafukovalo břicho, což není moc příjemné a nevypadá to dobře. Takže to je to první, co si pamatuju zhruba z těch 15 let, 15 a půl. A potom v 16 už to bylo tak, že jsem si byla skoro jistá, že něco není v pořádku, takže tady ty příznaky se zhoršovaly a pak vlastně ten impulz,nebo to, co potom už byl pro mě důkaz, že opravdu něco nefunguje, je to, že jsem začala hubnout bez jakéhokoli důvodu, nebo zdánlivě bezdůvodně. A to mi bylo 16 a půl. A přišlo to tak, že to najednou prostě jednoho dne se to spustilo a šlo to velmi rychle dolů. A tehdy jsem, to byl rok 2008 na jaře, a tehdy jsem měla 54 kilo, na těch jsem jako by začala a během asi měsíce jsem zhubla 5 kilo, což při té mojí tehdejší váze bylo potom už 2 body pod hranicí podvýživy podle Body Mast Indexu. Takže v červenci jsem měla nějakých 49 a v srpnu potom ještě se to o něco snížilo, a to jsem se dostala na váhu 47,3 tuším. Tak to už jsem tehdy si říkala, že to není normální, že to musí být něco právě s tím trávením. A ještě vlastně teď jsem si vzpomněla, ještě tam byla jedna důležitá událost, ta se stala ještě před tím hubnutím, to bylo v tom dubnu 2008. Asi to byl pravděpodobně relaps, to akutní vzplanutí nemoci nebo tak si to dneska vysvětluju, ale stalo se to, že jsem jela se školou na zájezd do Paříže a do Anglie, a tehdy v noci cestou v tom autobuse jsem dostala obrovské křeče do břicha, ale takové opravdu jako nenormální úplně, úplně mimo jakoukoli normální bolest břicha nebo to, čemu normálně říkáme bolest břicha. Takže tu noc jsem teda dost jako krutě prozvracela a pak už jsem se nebyla ani schopná držet na nohách, co si tak pamatuju. A ten další den, co jsme dorazili právě do té Paříže, tak to už jsem tam nezvracela, to už jsem neměla ani moc co zvracet, ale bylo mi strašně zle, ale opravdu tak hrozně, že to bylo jako fakt, řekla bych skoro agonie, hrozná nevolnost a ve finále, já už jsem pak nedokázala ani lokalizovat, kde tu bolest cítím, to bylo prostě komplet. Pak už se mi to tak všechno slejvalo, že jsem jenom šla s tím davem a vůbec jsem ani jako, nepamatuju si z toho moc. Bylo takových pár okamžiků, kdy to jako udeřilo, tak tehdy jsem neměla ještě tušení, že by to mohla být nějaká kolitida vůbec, to mě nenapadlo, ani tu nemoc jsem vlastně neznala, takže něco takového mi nepřišlo na mysl, ale bylo mi jasné, že to není normální. Pak právě přišlo to hubnutí, takže to možná s tím trochu souviselo, to byl takový první fyzický kolaps, to byl takový první záchvěv toho všeho a pak, pak to začalo. Takže to byl rok 2008, já jsem se potom dostala na podzim, nebo v tom srpnu, jak jsem dosáhla té poměrné dost nízké váhy, tak jsem to vyhodnotila, že teda je načase něco udělat, protože se zdálo, že to bude pokračovat dál, a už jsem opravdu si říkala, teď už, teď už jako je čas někam s tím zajít. Takže jsem teda sebrala veškerou odvahu a šla jsem ke svojí dětské lékařce, která měla zrovna tehdy dovolenou, takže jsem musela jít za jejím zástupem. 

Další zkušenosti:

Alenu trápily průjmy a silné křeče.

Kristýna náhle a bezdůvodně ztratila na váze.

Kromě křečí a průjmů trpěl Jan únavou a nechutenstvím.

Jarmila cítila nepřiměřenou únavu bez důvodu.