Petr D. doporučuje těm, kteří mají komplikovaný průběh borreliózy, aby neváhali využít pomoci dalších odborníků: infektologů, imunologů, ale třeba i psychologů.
Petr D.
- Věk v době rozhovoru: 47 let
- Věk v době diagnostikování: 31 let
- Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, alternativní antibiotická, alternatovní, doplňková
Textová verze
T: Co byste ještě doporučil lidem, kteří mají borreliózu? Jak se v tom mají zorientovat? Kam byste je odkázal pro informace a jakou strategii byste jim doporučil ohledně využívání lékařské péče?
P: Tak ono opravdu záleží, v jaké fázi to člověk podchytí. Nejlepší případy jsou, když opravdu mají tu skvrnu a dostanou ty léky hned. Tam je velká šance, že to nepřejde do chronicity a že pro ně borrelióza je epizoda jenom toho, že měli skvrnu. Možná třeba se cítili jako trošku při chřipce, ale vlastně nebylo to nic hrozného – dostal jsem léky a jsem vyléčen a můžu na to zapomenout. To je asi nejlepší scénář. Pak je scénář, kdy člověk buďto skvrnu nemá, nebo ta léčba nezabere a dostane léčbu pozdě třeba. Tam už je to horší, tam je potřeba jednak zkusit určitě to státní zdravotnictví, protože to je, jako, první instance. A když pak nepomáhá ani to, tam si myslím, že je šance, že určitě z 50 až 70 procent to státní zdravotnictví pomůže. Ti lékaři to opravdu dělají asi svědomitě, ale bohužel jednak jsou přetížení, mají těch pacientů moc, takže nemůžou jim věnovat tolik času, aby s nimi diskutovali třeba hodinu. Jak to říká paní doktorka, přední naše iinfektoložka, že se snaží každému pacientovi věnovat třeba hodinový rozhovor, aby mu tu borreliózu rozmluvila. Tak ono by bylo lepší, kdyby věnovala třeba hodinu tomu opravdu, jaké jsou možnosti, jak se z toho uzdravit, než aby mu to rozmluvila. Protože pokud mu opravdu jenom řekne, že borreliózu určitě nemá a že ty příznaky jsou třeba od psychiky anebo že to má ze stresu… On samozřejmě i ten stres může být impuls, ale když už ta bakterie je rozlezlá po celém těle, tak to opravdu vůlí asi nezdoláte. A potřebujete nějakou berličku. Takže v podstatě určitě asi nějakou psychickou podporu, spousta lidí potřebuje třeba psychologa, protože nevědí, co se s nimi děje. I ti psychologové by, si myslím, měli víc spolupracovat s infektology a třeba s imunology, protože je to provázané.
Další zkušenosti:
Michal
doporučuje všem, kteří měli klíště nebo se hodně pohybují v přírodě, aby byli pozorní vůči možným příznakům borreliózy a v případě podezření, že mohlo dojít k nákaze, neodkládali konzultaci s lékařem.
Pavel
nabádal, aby se lidé se svými zdravotními problémy nenechávali odbýt a hledali jejich příčinu, i když její odhalení může trvat.
Mária
doplňovala, že každý nemocný je tím největším „expertem“ na vlastní anamnézu. Podrobný a promyšlený popis zdravotních obtíží ze strany pacienta velmi pomůže lékařům ve stanovení správné diagnózy.
Petr D.
doporučuje těm, kteří mají komplikovaný průběh borreliózy, aby neváhali využít pomoci dalších odborníků: infektologů, imunologů, ale třeba i psychologů.
Podle Tomáše Ch. je důležité vyhledat doktora, ze kterého bude mít pacient dobrý pocit. K takovému lékaři se vyplatí i přejít od jiného, pokud člověk není s péčí spokojen.
Anička zdůrazňuje, že i když „je psychika mocná čarodějka“, v momentě, kdy je třeba léčit infekční onemocnění, se nelze soustředit jen na ni.
Tomáš M. věří, že kromě zdravotnické podpory je důležité mít i psychickou oporu.
Petr D. povzbuzuje lidi, kteří bojují s borreliózou, aby se snažili zachovat klid a věřili v efekt antibiotické léčby.
Vlada se léta potýká s projevy a následky těžké borreliózy, které se nedaří odstranit ani dostat pod kontrolu. Vypráví o boji s příznaky i snaze zůstat aktivní a nemoci se příliš nepoddávat.
Anežka , která zažila v posledních letech velmi těžké chvíle nejen v souvislosti s borreliózou, nám svěřila, jak přes dílčí krize víry nakonec vždycky našla u Boha a ve svých modlitbách posilu.
Vlada rekapitulovala, co všechno jí v situaci dlouhodobého boje s nemocí pomáhá, a zdůrazňovala, že když má člověk rodinu a děti, má pro co žít.
Katka říká, že je důležité se nevzdávat a radovat se z maličkostí.
Pavel upozorňuje na to, že je dobré v různých článcích sledovat, na jaké zdroje se odkazují a zda jsou tyto zdroje skutečně podložené vědeckými výzkumy.
Podle Dagmar je důležité nepropadnout panice a začít hledat informace z důvěryhodných zdrojů.
Libuše vysvětluje, že je podle ní potřeba to se sebepozorováním nepřehánět a nesetrvávat tak s nemocí a v ní víc, než je nezbytně nutné.
Bedřich doporučuje, aby se lidé po návštěvě lesů, ale třeba i parků dobře a bez zbytečného studu vzájemně prohlíželi.
