Katka říká, že je důležité se nevzdávat a radovat se z maličkostí.
P: Já si myslím, že je to hodně individuální. Ale co si myslím, že je pro všechny nemoci společné a pro všechny lidi společné, tak je to prostě nevzdávat to. Je to těžké, já to vzdávám strašně často, ale mít nějaký důvod pro co žít, mít něco, pro co se člověk dokáže smát i v takovýchhle situacích, mít maličkosti, které dokážou potěšit a zvednou toho člověka, opravdu vážit si těch maličkostí a nevzdávat to hlavně tady. Protože ta hlava je to nejdůležitější, co my máme, a to by se hlavně lidi měli naučit ovládat. Ale zároveň je to to nejsložitější. A je to nejtěžší práce na člověku – navíc ještě když má člověk nějakou mrchu borreliózu v sobě, která mu to stěžuje a která mu s tím mozkem dělá občas takové neskutečný věci, že ani nechápe, kde se to v něm může brát. Takže vydržet, nevzdávat se a najít si něco, za čím si půjde.
Michal
doporučuje všem, kteří měli klíště nebo se hodně pohybují v přírodě, aby byli pozorní vůči možným příznakům borreliózy a v případě podezření, že mohlo dojít k nákaze, neodkládali konzultaci s lékařem.
Pavel
nabádal, aby se lidé se svými zdravotními problémy nenechávali odbýt a hledali jejich příčinu, i když její odhalení může trvat.
Mária
doplňovala, že každý nemocný je tím největším „expertem“ na vlastní anamnézu. Podrobný a promyšlený popis zdravotních obtíží ze strany pacienta velmi pomůže lékařům ve stanovení správné diagnózy.
Petr D.
doporučuje těm, kteří mají komplikovaný průběh borreliózy, aby neváhali využít pomoci dalších odborníků: infektologů, imunologů, ale třeba i psychologů.
Podle Tomáše Ch. je důležité vyhledat doktora, ze kterého bude mít pacient dobrý pocit. K takovému lékaři se vyplatí i přejít od jiného, pokud člověk není s péčí spokojen.
Anička zdůrazňuje, že i když „je psychika mocná čarodějka“, v momentě, kdy je třeba léčit infekční onemocnění, se nelze soustředit jen na ni.
Petr D. povzbuzuje lidi, kteří bojují s borreliózou, aby se snažili zachovat klid a věřili v efekt antibiotické léčby.
Vlada se léta potýká s projevy a následky těžké borreliózy, které se nedaří odstranit ani dostat pod kontrolu. Vypráví o boji s příznaky i snaze zůstat aktivní a nemoci se příliš nepoddávat.
Anežka , která zažila v posledních letech velmi těžké chvíle nejen v souvislosti s borreliózou, nám svěřila, jak přes dílčí krize víry nakonec vždycky našla u Boha a ve svých modlitbách posilu.
Vlada rekapitulovala, co všechno jí v situaci dlouhodobého boje s nemocí pomáhá, a zdůrazňovala, že když má člověk rodinu a děti, má pro co žít.
Pavel upozorňuje na to, že je dobré v různých článcích sledovat, na jaké zdroje se odkazují a zda jsou tyto zdroje skutečně podložené vědeckými výzkumy.