Zpět na Antibiotická léčbana téma

U Lady se opakovaně objevil erythém a v návaznosti na něj i další příznaky, což vedlo k návštěvám lékařů různých specializací, které se borreliózou zabývají.


Lada

  • Věk v době rozhovoru: 38 let
  • Věk v době diagnostikování: 24 a 25 (onemocněla opakovaně)
  • Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, alternativní antibiotická, doplňková

Textová verze


P: Tak nakazila jsem se v roce 2005. Měla jsem klíště, měla jsem potom tu červenou, typickou skvrnu, takže jsem šla na pohotovost tehdy, protože jsem měla horečku – bylo to o víkendu u rodičů –, a tam mi dali antibiotika. Potom jsem šla k praktické lékařce a ta mi udělala krevní testy, kde vyšly pozitivní protilátky IgM – to jsou protilátky časné fáze. A ještě mě poslala potom na infekční. Mám dojem, že jsem úplně dobře nesnášela ta antibiotika, takže mi je nějak měnili. Ale měla jsem prostě takovou tu klasickou, asi standardní léčbu.

T: Můžu se zeptat, ta antibiotika, jestli si vzpomeneš, co ti dělala za problémy? A co to bylo za antibiotika?

P: Jo, jo, měla jsem Doxycyklin a měla jsem Amoxiclav. A tuším, že po Amoxiclavu mi bylo na zvracení a po Doxycyklinu jsem měla průjem, nebo opačně. Tak nějak, byly to problémy trávicího rázu.

T: A to bylo na tři týdny teda, ta antibiotika?

P: Myslím si, že jo. Já už si to úplně přesně nepamatuju, ale myslím si, že jo. Potom vlastně v roce 2006 jsem se znova nakazila, zase jsem měla klíště, flek, antibiotika, zase jsem měla krevní testy, zase tam byly IgM protilátky. A potom byl dlouho klid, skoro nic se nedělo. Zpětně viděno, tak když jsem měla třeba nějakou hodně stresovou situaci, tak si pamatuju jeden rok, že mně vyskočil ten červený flek, zase ten erythema migrans, bez klíštěte a zase zmizel. Potom jsem mívala občas… ale ono to bylo opravdu, že jsem to zas tak moc neřešila, protože třeba jednou za rok se mi tak jako divně motala hlava chviličku, nebylo to nic hrozného. Ale potom zpětně, když jsem si to promítala ty roky od nákazy, tak vlastně se něco trošku dělo. Ale opravdu natolik málo, že nebylo nutné to nějak řešit extra. No, a potom v roce 2013 se mi udělal velký červený flek na hřbetě pravé ruky a vyrážka na předloktí a paní doktorka praktická mě poslala zrovna na infekční. A tam mi paní doktorka řekla, že by to mohlo vypadat jako borrelióza – ale proč by borrelióza vypadala takhle a že by to mohlo vypadat jako… si nejsem jistá, jestli spalničky, nebo co bylo to druhé. Ale proč by to vypadalo takhle. Takže mně udělala nějaké odběry, tuším ASLO tam bylo – nejsem si jistá, jestli ty protilátky na borreliózu, myslím si, že asi ne –, a poslala mě na kožní. Na kožním mi paní doktorka udělala stěr z té ruky na kultivaci, nabrala mi krev, zkoumala alergii na lepek, myslím, že štítnou žlázu. Právě ty protilátky na borreliózu a možná ještě nějaké další věci, nepamatuju si. Všecko bylo v pořádku, akorát jsem měla zase ty IgM na tu borreliózu, což bylo vlastně už teda osm let od nákazy.

Další zkušenosti:

Aleš měl každý rok až osm klíšťat, dvakrát se mu ale v souvislosti s přisátím vytvořil erythém, díky kterému došlo k rychlému nasazení antibiotik. Ta zabrala a na žádné závažnější projevy borreliózy nedošlo.

Tomáš sdílí přesvědčení o důležitosti včasného, nebo dokonce preventivního nasazení antibiotik se svými známými, kteří mají s borreliózou také zkušenost.

Jaroslava měla každý rok mnoho klíšťat, erythém se u ní ale nikdy nevytvořil. I proto si její zhoršující se příznaky s borreliózou nikdo dlouho nespojil a cesta k diagnóze a léčbě byla nesnadná.

U Lady se opakovaně objevil erythém a v návaznosti na něj i další příznaky, což vedlo k návštěvám lékařů různých specializací, které se borreliózou zabývají.

U pacientů s typickým erythémem se v zájmu rychlého podání antibiotik někdy ani nečeká na výsledky krevních testů, jak popisuje Michal.

Jindy při přítomnosti erythému lékaři testy vůbec neprovádí a předpokládají, že o diagnóze ani potřebné léčbě není pochyb, jak dokládá vyprávění Vlady.

Tomáš M. požádal lékařku o razantnější antibiotickou terapii po zkušenostech, které měl s onemocněním maminky, a následném pročtení informací na internetu.

Jaroslavě předepsal lékař na chronickou fázi borreliózy pětitýdenní léčbu antibiotikem, které v Česku není běžně k dostání.

Marek bral na borreliózu antibiotika třikrát a během léčby vždy pracoval, což pro něho bylo poměrně náročné.

Tiep se s neuroborreliózou léčil dvakrát. V obou případech bylo onemocnění diagnostikováno na základě lumbální punkce a léčba zahrnovala dva a půl týdne infuzí antibiotik podávaných v rámci hospitalizace.

Jiřina absolvovala kvůli dlouhodobým problémům s klouby 14denní nitrožilní antibiotickou léčbu ambulantně a je spokojená, že si tuto variantu zvolila.

Libuše se léčila infuzně aplikovaným Penicilinem, na který se u ní projevila alergická reakce.

Alena se na začátku 90. let s velmi těžkou borreliózou léčila antibiotiky třikrát. Přes řadu obtíží a nežádoucích účinků má za to, že jí tenkrát antibiotika zachránila život.

Zuzaně bylo při léčbě Doxycyklinem zle, a protože věděla, že lze na borreliózu předepsat i jiná antibiotika, požádala svou praktickou lékařku o změnu léku.

Tomáš Ch. měl nejprve dojem, že mu antibiotika na jeho problémy příliš nezabrala, později ale obtíže téměř úplně vymizely. Pokles přetrvávajících protilátek se s lékařkou rozhodli sledovat v delším časovém horizontu.

Po první antibiotické léčbě Mariiny potíže neustaly, naopak se přidávaly další, proto jí byla doporučena druhá léčba, po které se jí ulevilo. Krevní testy i poté ukazovaly zvýšené hladiny protilátek, vzhledem k celkovému zdravotnímu stavu však bylo možné považovat borreliózu za vyléčenou.

Tomáš Ch. měl nejprve dojem, že mu antibiotika na jeho problémy příliš nezabrala, později ale obtíže téměř úplně vymizely. Pokles přetrvávajících protilátek se s lékařkou rozhodli sledovat v delším časovém horizontu.

Anežce antibiotická léčba pomohla.

Vlada s paralyzujícími projevy borreliózy bojuje léta. Po složité cestě k diagnóze, která byla nakonec nesporně prokázána až PCR testem provedeným na její vlastní náklady, dospěla 13 let od nakažení konečně k nitrožilní antibiotické léčbě, která ovšem zabrala jen částečně.