Tomáš M. vždy slyšel dobře, od onemocnění borreliózou u sebe ale pozoroval extrémní citlivost na veškeré zvuky, což mu komplikovalo práci i každodenní život.
Tomáš M.
- Věk v době rozhovoru: 34 let
- Věk v době diagnostikování: 29 let
- Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, alternativní antibiotická, alternativní, doplňková
Textová verze
P: A co se mi ještě začalo projevovat a co mám pořád – mám je tady, špunty do uší. Přecitlivělost na hluk. Já vidím dobře a slyším dobře, ale teď, jak slyším dobře, já slyším cokoliv. Lidi neslyší to, co já slyším se špunty, těsně 32 decibelů. Jsem se nastěhoval tady do toho bytu v centru. Moc jsem do centra nechtěl a říkal jsem si: „No, ty brďo fajn, hele, okna do dvora – tady byla dřevěná okna, jednovrstevná, škvíry –, říkám, tady je klid, ty brďo, v centru, tady se bude bydlet.“ Vyměnila se okna za plastová. Říkám: „No, ty brďo, v centru neslyšíš nic.“ Přišla borrelióza, já jsem slyšel všecko, každou tramvaj, co si říkají venku. Já jsem najednou přes zavřená okna slyšel komplet všechno. Já jsem musel, abych v tomhle bytě vydržel, tak jsem musel znovu všechna okna vyměnit, za protihluková, s třikrát s větším tím… A i přesto, prostě, já jsem vnímal, já jsem strašně vnímavý na všechny hluky a vjemy. To je jeden z největších problémů, co mě brzdí v práci a co mě nejvíc unavuje. Že prostě já třeba, když jsem v práci – my máme takovou krychli – a sedím tam a už jsem… V práci už mi to teď zařídili, že mám kancelář o patro níž a mám sám kancl pro sebe. A já tam sednu a teď lidi chodí nahoru na chodbách a já to vydržím bez špuntů hodinu, po hodině jsem z toho tak unavený, že si musím zašpuntovat… A ještě u toho se soustředit na tu práci. Takže fakt, já jsem tenkrát vydržel prostě 8–12 hodin pracovat v kanceláři, kde byl kolega, který křičí, on mluví a řve, mně to vůbec nedělalo problém. Do toho ještě ta kancelář fungovala, že tam chodili všichni revírníci a povídali si a já jsem u toho pracoval a soustředil se a povídal si s nimi a telefonoval jsem. Všechno jsem zvládal. Teď ne. Jenom já, počítač, něco dělat, pomalu, abych neudělal chybu. A zašpuntovaný nebo bez špuntů, ale vydržím pak menší zátěž. Prostě to je věc, která zůstala.
Další zkušenosti:
Marcelu opakované záněty očí dovedly až ke kůrám kortikoidů a následné operaci.
Eva měla problém udržet při delším rozhovoru oční kontakt
Anežka zaregistrovala, že se jí kvůli nemoci zhoršil zrak, a byla z toho zděšená.
Tomáš M. vždy slyšel dobře, od onemocnění borreliózou u sebe ale pozoroval extrémní citlivost na veškeré zvuky, což mu komplikovalo práci i každodenní život.
Mirce hlučné prostředí způsobovalo bolest hlavy a nevolnost.
Katka kvůli smyslovým problémům včetně silného pískání v uších zažívala nesnesitelné pocity.
U Tomáše P. problémy s motáním hlavy, závratěmi a hučením v uších odstartovaly hledání příčiny jeho obtíží, u kterých se pak ukázalo, že souvisely s borreliózou.
Marcelu její problémy s očima velmi trápily, takže zažívala až pocity beznaděje. Naštěstí ji v nejhorších chvílích podpořily děti.
Petr D. své problémy s očima řešil souběžně s antibiotickou léčbou borreliózy a má dojem, že se mu v tom osvědčilo koloidní stříbro, které se užívá na podporu hojení očních zánětů.
