Jana

Jana

Věk v době rozhovoru: 48 let
Věk v době diagnostikování: 24 let
Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, alternativní antibiotická, alternatovní, doplňková

Zobrazit celý profil

Borrelióza byla Janě poprvé diagnostikována praktickou lékařkou v roce 1994, rok po přisátí klíštěte. Tou dobu trpěla už tři čtvrtě roku velkou únavou, úbytkem energie, problémy s trávením, otoky různých částí těla a bolestmi břicha, nohou, svalů a uzlin. Vše provázel i pocit velkého nervového vypětí. Tříměsíční užívání antibiotik tehdy Janin zdravotní stav zlepšilo, obtíže se však po čase vrátily a začala se střídat období zlepšení a zhoršení zdravotního stavu. Zdravotní problémy i komplikované vztahy v rodině odnášela i Janina psychika. Vzhledem k dlouhotrvající pracovní neschopnosti se Jana rozhodla zažádat o invalidní důchod, který jí byl na čas přiznán v plném rozsahu, poté už jen částečně. V době rozhovoru se léčila soukromě (náklady na léčbu jí pomáhali hradit rodiče) a cítila se lépe jak tělesně, tak hlavně psychicky. Neztrácela naději ani elán do řady nejrůznějších aktivit včetně podpory dalších lidí s borreliózou na sociálních sítích.

Příběh Jany

Borreliózou onemocněla Jana pravděpodobně v roce 1993. Toho roku v létě si při sjíždění vody objevila klíště, tenkrát ale o této nemoci nic nevěděla. Zpočátku neměla žádné potíže, jen na podzim byla nachlazená a pociťovala chřipce podobné příznaky. K praktické lékařce tehdy nešla. Teprve když se přidávaly další tělesné obtíže, navštívila lékařku, která ji poslala na různá vyšetření včetně magnetické rezonance. Žádné z těchto vyšetření ale neurčilo jednoznačnou diagnózu, pouze v krevních testech se ukázaly zvýšené hodnoty EB virů. Jana nevěděla, co jí je, a potíže se dále zhoršovaly, zejména v období, kdy byla ve stresu. Lékařka jí doporučila navštívit psychiatra. Na jeho radu začala Jana užívat antidepresiva a pár týdnů chodila i na psychoterapii. S oslabenou imunitou se léčila na imunologii. Potíže neustávaly, naopak se přidávaly další – např. poruchy paměti. Po tři čtvrtě roce přetrvávajících potíží navštívila Jana jinou praktickou lékařku, která jí nechala udělat nová vyšetření, na základě jejichž výsledků byla diagnostikována borrelióza.

Tři měsíce pak Jana užívala kombinaci antibiotik. V té době byla v pracovní neschopnosti, protože svoji práci barmanky nebyla schopná vzhledem ke zdravotnímu stavu vykonávat. Kvůli finanční situaci začala znovu bydlet u rodičů. Po léčbě se cítila uzdravená a znovu si začala naplno užívat života. To léto s kamarády hodně cestovala, odstěhovala se od rodičů a začala bydlet na chatě. Na podzim se však její zdravotní stav opět zhoršil. Nachladila se, dostala zánět močového měchýře a od té doby jí znovu nebylo dobře. Cítila se unavená a slabá, několikrát i omdlela. Bolely ji nohy, ruce, svaly. Zhoršil se opět i její psychický stav. Absolvovala další lékařská vyšetření a nějakou dobu užívala antibiotika. Udělala si rekvalifikační kurz účetnictví a brigádně pomáhala s účetnictvím v několika firmách.

Model Janina zdravotního stavu – zlepšení v létě a zhoršení na podzim a v zimě – se časem stal ustáleným. Při zhoršení obvykle dostala od lékaře na tři týdny antibiotika.

Jana neměla celkově v životě zrovna „na růžích ustláno“, takže se na jejím zdravotním stavu možná podepisovaly i rodinné a vztahové problémy. V roce 2004 podstoupila operaci slepého střeva a od té doby trpěla zvýšenými teplotami. Tou dobou si po roční pracovní neschopnosti zažádala o invalidní důchod, který jí byl přiznán v plném rozsahu. Úplně pracovat ale nepřestala a na tři dny v týdnu docházela do kreslířské dílny. Snažila se také dodržovat zdravý životní styl – dobře jíst a dle možností sportovat.

Další výrazné zhoršení Janina tělesného i psychického zdraví přišlo před několika lety v období velkého stresu, který byl spojený s naplňováním jejího celoživotního snu – provozovat kavárnu. Ukázalo se, že naplnění této touhy bylo nad její fyzické i psychické síly. Lékaři v té době diagnostikovali její potíže většinou spíše jako psychické než somatické.

Když Janě před čtyřmi lety zatuhla šíje, cítila neustálý vnitřní třes, brnění v rukou, bolesti nohou, kolen a kotníků a testy opět prokázaly borreliózu, rozhodla se pro soukromou léčbu u neurologa a imunologa.

V době rozhovoru podstupovala Jana dlouhodobou antibiotickou terapii. Užívala i různé doplňky stravy a bylinné čaje. Cítila se lépe, zejména po psychické stránce. Pomáhalo jí v tom i smíření se sama se sebou a to, že přestala řešit některé věci a neztratila naději. O infekci vypovídající hodnoty v testech vycházely nižší. Ze somatických potíží přetrvávala bolest kolen. Invalidní důchod už měla Jana pouze částečný, tak ji občas finančně podporovali rodiče, díky nimž si nákladnou soukromou léčbu mohla dovolit.

Zdravotní potíže ovlivnily Janin život v mnoha oblastech. Pozitivní je, že se začala víc starat o své zdraví, téměř přestala pít alkohol, přeskládala si žebříček hodnot a změnila životní styl k lepšímu. Podporou v nemoci jí byli někteří přátelé a také noví známí ze skupiny zaměřené na boj s borreliózou a dalšími infekcemi, se kterými byla v kontaktu přes sociální sítě.

Lidem s borreliózou by Jana vzkázala, aby si našli v životě svou vlastní cestu ke spokojenosti. Zdravotníkům by doporučila, ať u pacientů s podobnými obtížemi, jako má ona, zvažují i možnou souvislost s borreliózou.