Jarda pracuje jako vývojář. Před obdržením diagnózy „borrelióza“ mnoho měsíců obcházel doktory všemožných specializací, a nikdo si s jeho zdravotními problémy (v té době šlo hlavně o úporné bolesti kloubů) nevěděl rady. Narážel na bagatelizaci svých potíží, kterým nakonec lékaři přisoudili psychické kořeny. Přístup doktorů Jardu ponižoval. Nabyl dojmu, že v rámci státní zdravotní péče, které zprvu věřil, pomoc nenajde. Vyhledal si soukromého imunologa, u kterého se léčí dodnes. Rodinní příslušníci uvěřili, že má Jarda opravdu zdravotní problémy, až když jim ukázal podobné příběhy jiných lidí. Borrelióza Jardu donutila zpřetrhat sociální kontakty a přestat sportovat, na nic z toho neměl sílu. Nyní se s přáteli snaží vídat a chtěl by zase jezdit na kole. Chodí také rád do přírody, do sauny, medituje a cvičí jógu. V době rozhovoru odhadoval, že od počátku antibiotické léčby zatím vymizelo 70 procent příznaků, přetrvávalo však brnění nohou a rukou, občasná dezorientace a motání hlavy.
Jarda si vybavuje, že si před dvěma lety našel klíště, žádný flek se mu však neudělal. Když ho rozbolela kolena a následně mu otekly kyčle, on i ortoped si mysleli, že se jedná o pracovní přetížení. Jarda zkusil rehabilitace, magnetoterapii, kortikoidní masti. Zlepšení se nedostavilo, bolesti se začaly stěhovat po dalších kloubech v těle. Aby zjistil společného jmenovatele svých zdravotních problémů, nechal se dvakrát hospitalizovat. Z první hospitalizace, během které mu byly aplikovány infuzně kortikoidy, odcházel v horším stavu, než v jakém byl před ní. Z druhé, která proběhla na neurologii, si odnášel antidepresiva. V té době u Jardy propukly i stupňující se panické ataky. Několikrát si volal záchranku kvůli obavám z infarktu, nakonec mu bylo doporučeno, aby podstoupil třítýdenní pobyt na psychiatrii, v rámci kterého by absolvoval kurz pro posílení psychického zdraví. To neudělal a neužíval ani antidepresiva, která mu na neurologii předepsali. Tehdy už totiž získal přesvědčení, že jeho problémy souvisí s borreliózou. Během prvního pobytu v nemocnici krevní testy ukázaly malé množství protilátek proti borrelióze, čemuž lékaři nevěnovali pozornost, Jarda si ale dohledával informace na internetu a všechny jeho příznaky odpovídaly právě tomuto onemocnění.
Zdravotní obtíže postupně Jardovi znemožnily žít běžný život, nedokázal se už soustředit, přemýšlet, viděl rozmazaně. Na základě doporučení řady pacientů s borreliózou z online komunity se objednal k soukromému imunologovi, který ho ve vší vážnosti vyslechl a uklidnil, že se podle něj jedná o somatický, nikoli psychický problém. Podrobné krevní testy prokázaly borreliózu a chlamydie pneumonie. Od té doby Jarda bere dlouhodobě antibiotika a začal také s pulzovou terapií. Během léčby se několikrát cítil tak špatně, že uvažoval o vysazení léků. Nakonec vždy vytrval, slyšel totiž, že zhoršení stavu k léčbě patří. Obzvlášť během pulzové terapie bývá Jardovi hrozně, vyvolává u něj deprese, tlak a hučení v hlavě a uších, celý den jen proleží. Čím déle však terapie trvá, tím lépe ji snáší. Postupu svého lékaře věří. K soukromému imunologovi bude docházet, dokud všechny symptomy nevymizí. Navštěvuje také biorezonanci a bere doplňky stravy včetně různých hub. Ze svého jídelníčku vysadil cukr a nepije alkohol.
Jarda byl rok v pracovní neschopnosti a nějakou dobu byl veden na úřadu práce, aby měl prostor a síly výhradně na léčbu. V době rozhovoru opět pracoval a praktik mu předepisoval neschopenku podle potřeby. Díky neschopence a úsporám si Jarda léčbu zvládá platit sám, něco mu hradí pojišťovna, kterou s ohledem na léčbu u soukromého lékaře měnil. Žije skromně, rodina mu pomáhá se zajištěním základních věcí.
Tipy na možnosti léčby a doplňky stravy Jarda získával na sociálních sítích od dalších pacientů s borreliózou. Navíc mu pomáhalo, když zjistil, že i jiní lidé naráží na nepochopení ze strany lékařů a blízkých. Teď už pacientské skupiny příliš nesleduje, nic nového se v nich nedozví a nechce myslet jenom na nemoc.