Michaela si myslí, že borreliózu v sobě nosí už od dětství, plně se však tato nemoc projevila až v dospělosti. Cesta k diagnóze byla dlouhá a vedla přes návštěvy řady lékařů. Borreliózou trpí také její partner a matka a nyní se všichni léčí u soukromého lékaře, který jim ordinuje kúry založené na dlouhodobém užívání kombinací antibiotik. Podle Michaely si díky tomu dokážou všichni představit, co zažívá ten druhý, a dovedou si pomoci. Se svými přáteli o borrelióze příliš nemluví, na její problémy reagují zpravidla tak, že své zdraví až příliš řeší. Michaela hodně dbá na zdravou stravu, odpočinek, chodí do sauny a čte si. Lékaři by se podle ní měli o borrelióze víc vzdělávat a neposílat pacienty s borreliózou na psychiatrii, jako se to stalo jí. Informace o borrelióze si Michaela vyhledává především na internetu. Zorientovat se v problematice jí v počátcích pomohla online pacientská skupina, díky které nepolevila ve svém úsilí při hledání diagnózy a příčiny svých obtíží.
Už jako malou Michaelu trápily bolesti nohou a pokožky a zvýšené teploty, jejichž příčinu lékaři nedokázali pojmenovat.Výrazné problémy u ní však propukly až ve 36 letech na oslavě, která byla zátěžová množstvím lidí a hluku v přetopeném, přeplněném sále. Zvracení, teplota a bolesti v krku tehdy dovedly Michaelu k praktickému lékaři. Výtěry odhalily stafylokoka a streptokoka, které Michaela vyléčila předepsanými antibiotiky. Místo plného uzdravení se však brzy objevily bolesti všech kloubů a celých nohou, svědění a pálení kůže a těžknutí nohou. Jelikož její přítel tou dobou prodělával akutní borreliózu, napadlo Michalu, jestli borreliózu nemá i ona. U lékaře si nechala udělat ELISA test, který vyšel negativně. Michaela věděla, že tento test může být falešně negativní, a požádala o test Western blot, ten jí však lékař odmítl udělat. Michaela absolvovala také vyšetření na revmatologii, imunologii, neurologii a na infekčním oddělení, ovšem bezvýsledně. Revmatoložka všechny obtíže přisoudila fibromyalgii, ovšem bez návrhu jakékoli léčby.
Michaela si na radu lidí z online komunity vyhledala soukromou lékařku na Slovensku, která borreliózu diagnostikovala a zahájila léčbu antibiotiky. Posléze si našla soukromého specialistu na borreliózu v České republice, který jí naordinoval dlouhodobou léčbu kombinací antibiotik. Vedle antibiotik užívala Michaela doplňky stravy a vyzkoušela mimo jiné i Buhnerův protokol (léčebný plán využívající bylin s antibiotickým účinkem). S novými léky se Michaelin stav vždy na týden zhorší, což podle ní znamená, že léky v těle začínají působit, pak zas přijde zlepšení. Problémy se Michaele cyklicky vrací, jejich intenzita kolísá. Velké téma pro Michaelu představuje únava. Dřív milovala vysokohorskou turistiku, dnes nejradši jede na chalupu, do ticha a klidu.
Po užívání antibiotik se Michaela zbavila zánětu štítné žlázy, který měli lékaři za chronický. Během léčby borreliózy gynekolog u Michaely zjistil prekancerózu děložního čípku. Popisovala, jak náročné bylo, když se měla rozhodnout, zda podstoupit doporučený operační zákrok (konizaci čípku). Soukromý lékař, u kterého se léčila s borreliózou, totiž radil počkat, co se s bujením stane během antibiotické léčby. Gynekolog naopak doporučoval nečekat a zákrok podstoupit co nejrychleji, než se bujení rozvine v rakovinu. Michaela se nakonec rozhodla pro konizaci.
Michaela nechala na borreliózu a některé další možné koinfekce otestovat také svého syna, který je velmi citlivý a živý, což mohou být podle ní také jedny ze známek infekce. Borrelióza se podle soukromého lékaře v testech ukázala jako „naznačená“. Michaela si myslí, že na syna borreliózu možná přenesla už v těhotenství, přestože lékaři tuto možnost příliš neuznávají, v zahraničních článcích našla informace, že se přenos z matky na dítě již v některých případech potvrdil.
Informace o borrelióze hledá Michaela především na internetu. Pacientské online skupiny jsou pro ni nyní hlavně databází tipů. Kromě internetu se o borrelióze vzdělává i z dalších zdrojů, například během návštěv odborných konferencí.
Ostatním lidem s borreliózou by Micheala vzkázala, aby vzali život do vlastních rukou a nespoléhali jen na to, co jim řekne doktor, protože se jedná o jejich vlastní zdraví. Nejvíce varuje před případy, kdy se borrelióza nezachytí včas a nedojde k podání antibiotik brzy po nákaze. Stejně nebezpečná podle ní může být i situace, kdy se neřeší příčina zdravotních obtíží (kterou může být právě infekce) a dochází pouze k potlačování příznaků. Neléčená borrelióza totiž může člověku zničit život.