Mirka

Mirka

Mirka

  • Věk v době rozhovoru: 54 let
  • Věk v době diagnostikování: 51 let
  • Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, alternativní antibiotická, doplňková

Mirka je účetní, žije s manželem a má dvě dospělé dcery. Vždy byla optimistka plná energie, kterou vkládala například do pořádání řady komunitních akcí. Borrelióza, kterou zřejmě chytila od klíštěte, byla Mirce diagnostikována v roce 2017 nejprve z krevního séra, později i při lumbální punkci. Onemocnění se projevovalo úpornými bolestmi hlavy, ztrátou orientace a schopnosti se na cokoliv soustředit, obrovskou únavou a bolestmi kloubů. Neurolog zpětně potvrdil i souběh s encefalitidou, která Mirce způsobila další zdravotní problémy. Po několika pokusech o kratší antibiotickou léčbu, která zásadněji nezabrala, se Mirka dostala do péče soukromého lékaře, který se na chronické infekce specializuje. Od té doby stále užívá kombinaci antibiotik a střídají se u ní lepší a horší stavy. V době rozhovoru pobírala invalidní důchod 2. stupně a pracovala na částečný úvazek. Snažila se udržet své aktivity pro obec, uvědomovala si však, že se musí šetřit a zohledňovat svůj zdravotní stav.

Mirčin příběh

Borreliózou se Mirka nakazila v létě 2016. Po přisátí klíštěte se jí na kůži udělal velký fialový flek, se kterým navštívila praktického lékaře. Obávala se, zda nemá borreliózu, lékař však usoudil, že jde o jinou neurčitou infekci, na kterou předepsal antibiotika. Když ho Mirka na základě doporučení z lékárny požádala o antibiotika na delší dobu, odmítl.

Během týdnů po nakažení Mirce zatuhla šíje, což si zprvu vysvětlovala jako zablokovanou krční páteř. Přidala se zvláštní chřipka bez rýmy a kašle, bolesti kolen a kyčlí, obrovská únava a pocit, jako by měla „mozek za záclonou“. Nejjednodušší úkony v práci ji stály enormní množství energie a po cestě domů už nedokázala ani najít správný východ z metra. Mirčino podezření na borreliózu v té době odmítla cíleně řešit řada lékařů, které kvůli narůstajícím zdravotním problémům navštívila. Na doporučení některých z nich absolvovala i návštěvu u psychiatra, kde se ovšem dozvěděla, že na psychiatrii nepatří a je nutné řešit hlavně dlouhodobé fyzické potíže, které se ve zhoršeném psychickém stavu odrážejí zcela přirozeně.

Praktický doktor i lékaři v nemocnici posléze zjistili, že Mirka borreliózou skutečně onemocněla. Měla však dojem, že tomu nikdo nepřisuzoval závažnost odpovídající povaze a intenzitě příznaků. Zpětně se ukázalo, že dle názoru neurologa kromě borreliózy pravděpodobně prodělala také klíšťovou encefalitidu, která po sobě zanechala léze na mozku a nevratně poškodila zrak a sluch. Od několika lékařů pak Mirka slyšela, že s ní soucítí, ale po již prodělané antibiotické léčbě vlastně neví, jak jí dále pomoci.

Mirka brala postupně několik různých antibiotik, navštěvovala mimo jiné obvodního lékaře, imunologa, fyzioterapeuta a neurologa, ale její stav se nelepšil.

Nakonec se Mirka dostala k soukromému lékaři, který se na borreliózu specializuje. Předepsal jí kombinovaná antibiotika na sto dní, během kterých se Mirce výrazně ulevilo. Po vysazení léků se však za dva týdny dostala do původního stavu. Od června 2017 tak bere antibiotika soustavně a kombinuje je s bylinnou léčbou a různými doplňky stravy. S financováním nákladné léčby Mirce pomáhá manžel a vlastně celá rodina, od které si vždy místo dárků přeje léky. Výsledky testů podle lékaře ukazují na postupné zlepšování stavu, výhledově tedy očekává vysazování antibiotik a ukončení léčby. Mirka má však stále pocit, že se u ní střídají lepší a horší období, přičemž ta špatná jsou pořád velmi nepříjemná a vyčerpávající. Potýká se například s výpadky paměti, problémy s chůzí, bolestmi uší, očí a hlavy, pálením kůže. Často je unavená, přitom velmi špatně spí, vnímá celkový pokles energie a citovou oploštělost, dlouhodobě také naprosto nesnese hluk.

Trvalo řadu měsíců, než Mirce její blízcí uvěřili, že je vážně nemocná, dlouho ji považovali jen za línou nebo „v přechodu“, což ji velmi zraňovalo. Na popud okolí se Mirka objednala také na psychiatrii, lékařka však vyloučila, že by její obtíže byly primárně psychické povahy. Zlehčování ze strany rodiny bylo pro Mirku těžké, na druhou stranu chápe, že jí nerozuměli. Říká, že kdo komplikace, které může borrelióza způsobit, sám neprodělal, nemůže rozumět tomu, co se s nemocným děje. V době rozhovoru už však manžel Mirku podporoval, čehož si velmi vážila.

Léčbu borreliózy Mirka přirovnává k nekonečnému, vysilujícímu šplhání po žebříku. Nejhorší pro ni je, že nikdy neví, kdy zas přijde propad. Borrelióza Mirce vzala její věčný optimismus, přesto se na svůj stav snaží myslet co nejméně – nechce žít jen nemocí. Stále v obci pořádá různá setkání a výlety. Naučila se však, že se svou energií musí hospodařit velmi opatrně, a věnuje se jen tomu, co ji těší. Její život se tak zklidnil a zpomalil.

Důležitá je pro Mirku online skupina pacientů s borreliózou, kde získala užitečné informace i několik přátel. Lidem, kteří se borreliózou nakazí, vzkazuje, aby si hned prosadili dostatečně dlouhou (alespoň šestitýdenní) léčbu antibiotiky. Velmi dobře Mirce dělají i lázeňské pobyty, na které nejradši jezdí sama, což spolu s chůzí radí každému, kdo trpí chronickou nemocí.


Audio a video


Mirka nechala klíště přisáté přes noc.
V době, kdy Mirku projevy nemoci téměř úplně paralyzovaly, se u svých blízkých s velkým pochopením nesetkala.Že jsou její problémy způsobené borreliózou, přijalo okolí až po dalších vyšetřeních, včetně psychiatrického.
Mirka vedle dalších neurologických obtíží zažívala i pálení kůže, kvůli kterému někdy nevěděla, co si obléknout, aby to na těle snesla.
Mirka vnímala oproti dřívějšímu stavu ztrátu optimismu a úbytek šťastných emocí. Jako by byla najednou „citově plochá“.
Mirce hlučné prostředí způsobovalo bolest hlavy a nevolnost.
Psychiatrička Mirku upozornila na to, že její psychické potíže jsou způsobené borreliózou.
Mirka prodělané encefalitidě přisuzovala poškozený zrak a sluch. 
Mirka si snažila vše naplánovat a svých plánů se držet. Kvůli přílišné zátěži pak ale často kolabovala.
Mirce v placení léčby pomáhal manžel i další rodinní příslušníci.
Mirku přestaly těšit aktivity, kterým se věnovala před onemocněním. Leckdy se cítila lhostejná, a když se přiblížila nějaká plánovaná akce, najednou zjišťovala, že do ní vlastně vůbec nemá chuť.
Mirka díky nemoci přestala své aktivity dělat kvůli druhým lidem, ale tak, aby to těšilo ji samotnou. Díky onemocnění také lépe porozuměla starým lidem. 
Mirčiným nejbližším trvalo, než pochopili, že je opravdu nemocná.
Mirka během léčby kombinací antibiotik užívala množství doplňků.