Jarda musel kvůli dílčím úsporám na soukromé léčbě změnit zdravotní pojišťovnu.
P: V podstatě během léčby jsem musel i změnit zdravotní pojišťovnu. Jelikož má zdravotní pojišťovna ukončila spolupráci s doktorem (soukromým lékařem specializujícím se na chronickou borreliózu). Během léčby mě úplně odstřihli od té léčby. A já jsem zrovna měl jít na kontrolu. Musel jsem to přesunout o 3 měsíce. Kvůli tomu, že jsem v podstatě ze dne na den ztratil pojišťovnu, což mně přijde jako šílenost.
T: To je moc důležité, děkuju, že to zmiňujete, to je důležitý prvek toho problému. A tam jsou nějaké cykly, ve kterých se může přejít k jiné pojišťovně, že?
P: Ano
T: … trvá to nějakou dobu?
P: K jiné pojišťovně můžete přejít zhruba po půl roce. Každého půl roku.
T: Rozumím.
P: A jakmile to potřebujete – potřebujete zrovna kontrolu na ty krevní testy – a pojišťovna s vámi ukončí spolupráci, tak v podstatě se dostanete do situace, kdy si musíte třeba ty testy buď zaplatit, anebo si to posunout, až přejdete k jiné pojišťovně.
T: Kde jste teďka, jestli se můžu zeptat?
P: U (menší zdravotní pojišťovna).
T: A s těmi teda ten doktor má smlouvu?
P: Ano.
Petr D. za drahá antibiotika a další léky (užívané v u nás nezvyklém režimu a dávkování) nemusel platit soukromým lékařům. Léky mu totiž předepisovala jeho obvodní lékařka.
Eva popisuje své výdaje za doplňkovou léčbu a snahu posílit organismus poté, co se k jejím chronickým zdravotním problémům přidala ještě lymeská borrelióza.
Anička dala hodně peněz do různých doplňků. Podle ní jsou lidé, kteří se dlouhodobě potýkají s nemocí, ochotní zaplatit za cokoliv, u čeho cítí naději, že jim to pomůže.