Jarda zmiňuje, že ho borrelióza, kvůli které byl v dlouhodobé pracovní neschopnosti, naučila velké skromnosti.
P: Tak určitě rodina mi pomáhá v tom, že mám kde bydlet. Jelikož bez nich bych asi skončil venku na ulici někde. A člověk, když nemá moc energie, nemá chuť do práce nebo dělá jenom to, co v podstatě musí, tak to musíte tu práci na někoho převést. Takže v podstatě s tím mi rodina pomáhá.
P: Člověk se při téhle nemoci musí totálně uskromnit, musí našetřit peníze na léčbu. V podstatě za 2 roky jsem si nekoupil nový telefon. Věci, které řeší běžní lidé, že si koupí nové auto, že si koupíte oblečení. V podstatě se člověk uskromní tak, že prostě si nekoupí vůbec nic.
T: Jak to snášíte?
P: Už jsem si zvykl.
T: Takže vás to vlastně naučilo nějaké skromnosti.
P: Ano.
Petr D. za drahá antibiotika a další léky (užívané v u nás nezvyklém režimu a dávkování) nemusel platit soukromým lékařům. Léky mu totiž předepisovala jeho obvodní lékařka.
Eva popisuje své výdaje za doplňkovou léčbu a snahu posílit organismus poté, co se k jejím chronickým zdravotním problémům přidala ještě lymeská borrelióza.
Anička dala hodně peněz do různých doplňků. Podle ní jsou lidé, kteří se dlouhodobě potýkají s nemocí, ochotní zaplatit za cokoliv, u čeho cítí naději, že jim to pomůže.