Tomáš M. uvádí, že krevní testy u soukromého lékaře byly poměrně drahé.
P: Vyšetřili mě na soukromé klinice, udělali si testy. Já se vždycky směju, já jsem v životě nebyl u moře, jelikož mě to neláká, ale říkal jsem, že bych tam taky jednou jel, a tak jsem si nechal udělat testy a ty testy tam stály i s tou dopravou nějakých 15 tisíc. A když mi brali krev, tak se mě ptala sestřička: „Tak kam letíte dneska?“ Já říkám: „Co, co?“ – „No, vaše krev poletí do zahraničí.“ Já říkám: „Jo, takhle, tak za 15 tisíc, to jsem mohl na nějakou dovolenou.“
Petr D. za drahá antibiotika a další léky (užívané v u nás nezvyklém režimu a dávkování) nemusel platit soukromým lékařům. Léky mu totiž předepisovala jeho obvodní lékařka.
Eva popisuje své výdaje za doplňkovou léčbu a snahu posílit organismus poté, co se k jejím chronickým zdravotním problémům přidala ještě lymeská borrelióza.
Anička dala hodně peněz do různých doplňků. Podle ní jsou lidé, kteří se dlouhodobě potýkají s nemocí, ochotní zaplatit za cokoliv, u čeho cítí naději, že jim to pomůže.