Robert o některé přátele přišel a jiné zase získal.
T: Jak to ovlivnilo třeba vaše vztahy s kamarády, ten váš dlouhodobý boj s borreliózou?
P: Už jsem určitě s nimi nemohl chodit na túry. Já bych řekl, že s kamarády ani ne. Samozřejmě člověk se přestal přirozeně s nimi setkávat na těch akcích, některý vztahy, který byly na tom založené, tak skončily. Protože už nebyl důvod se setkávat. Asi někteří kamarádi mi třeba nevěřili, někteří mi věřili, někteří mi třeba pomáhali, že jsem u nich měl pomoc. Člověk zase získal spoustu jiných kamarádů. Právě vzniklo pak i to sdružení Borrelióza.cz, tam člověk má spoustu kamarádů i takhle.
T: Navštěvujte se třeba i s nimi?
P: Navštěvujeme se. Chodíme třeba na ty výroční schůze, co jsou jednou za rok taky. Takže ono, když vám skončí nějaká oblast zájmu, vznikne vám nová oblast zájmu, takže ti kamarádi…
T: Ta borrelióza tak přirozeně vyprofilovala nějaký životní styl, skupinu lidí, kteří taky řešili…
P: … nějaké problémy. Navzájem se podporují, je to obrovská pomoc. Protože když vezmu, když já jsem do toho padl v roce 2005… A zaplať pánbůh za internet, že vůbec byl, aspoň něco. Ale nebyla tam moc ta podpora, člověk mohl komunikovat, ale nebylo tam to sdružení, nebylo, s kým se tak moc setkávat. Tak teď ti pacienti – ti, co do toho bohužel spadnou – mají obrovskou výhodu v tom, že je tady nějaká organizace, jsou tam zkušenosti, znalosti a ty informace, to je strašně důležité.